Přesto však naši dědové museli dávnou dohodu bránit se zbraní v ruce. Poprvé v roce 1919, kdy rozjeté legie z Francie vytlačily během sedmidenní války polská vojska skoro k Visle. Podruhé neúspěšně diplomaté a tehdejší vláda v roce 1938, kdy se polský soused přidal na stranu Hitlerovského Německa při ostudném porcování první republiky. A potřetí v létě 1945, kdy nechybělo málo, aby se těsně po druhé světové válce do sebe pustily československé a polské armády.
Bílek vsadil na šťastný přístup zasazení konfliktu do širších souvislostí dobového historického vývoje, který umožňuje lépe pochopit některé zákruty československých dějin. Například postoupení Zakarpatské Ukrajiny při snaze naklonit si v konfliktu Stalina.
Autor nezastírá český pohled na věc a cituje tuzemské prameny. To je pochopitelné vzhledem k tomu, že z polských pramenů by se toho asi příliš nedozvěděl o vyzbrojování a útocích polských teroristických organizací, působících na území tehdejšího Československa, nebo vyhnání několika desítek tisíc Čechů z Těšínska na podzim 1938.
Zamrzí jen některé historické nepřesnosti či chyby. Kupříkladu trenčínskou smlouvu nemohl uzavřít polský král Vladislav I. zvaný Lokýtek, neboť v tu dobu již byl dva roky mrtvý (ve skutečnosti to byl Kazimír III. Veliký). To nic nemění na svěžím přínosu a zajímavosti Bílkovy publikace.
Jiří Bílek: Kyselá těšínská jablíčka
Nakladatelství: Epocha, 2011
Hodnocení: 70 %
