Birchová křísí žánr dobrodružné literatury

Carol Birchová

Carol Birchová Zdroj: man booker prize

Ze čtení se v posledních letech stala nedobrodružná aktivita. Čtenář je většinou odsouzen k tomu, že pouze následuje zaběhnuté žánrové vzorce, tu s většími, jinde s menšími variacemi. Případně se soustředí na vývoj jednoho autora, sleduje, jak se postupně ustavuje jeho styl, jak pracuje s motivy. A jednou za čas přijde čtenářský šok.

Jamrachův zvěřinec, v češtině vůbec první kniha uznávané spisovatelky Carol Birchové, přesně takový šok způsobí. A už nyní lze její román přede dvěma lety nominovaný na prestižní Man Booker Prize označit za jednu z knižních událostí jara.

Jamrachův zvěřinec se při čtení neustále proměňuje a čtenáře tak drží v šachu do poslední stránky. Začíná jako variace na dickensenovské téma malého chlapce ztraceného ve světě divokého kapitalismu. Osmiletý Jaffy Brown v polovině 19. století jde po ulici a málem jej sežere tygr. Díky tomu se dostává do atraktivního zvěřince vedeného jistým panem Jamrachem. Poznává zvířata i své vrstevníky, kteří už u Jamracha pracují. Zároveň jej lákají dálky, z nichž se občas vracejí Jamrachovi obchodní partneři a odkud přivážejí nejroztodivnější zvířata. Ani jeho matku tak nepřekvapí, že jej tyto dálky zlákají natolik, že se v patnácti vydává na tříletou cestu.

Během ní má spolu s ostatními chytit tajemného draka na jednom z filipínských ostrovů. Cesta je však mnohem náročnější, než si všichni zprvu představovali. A mění se ve strhující boj o přežití a snahu nepropadnout šílenství. Snahu často marnou, šíleně brutální a smutnou.

V hlavní roli se tak ocitají čtenářské návyky, které dostávají dost na frak. Birchové není svaté nic, a tak může odradit spousty možných čtenářů. Jejich smůla. Připraví se o nesmírně dobrodružné čtení, které slovu dobrodružství dávají smysl hned dvakrát – jednak příběhově (Jaffyho cesta připomíná klasickou šablonu dobrodružného románu), zároveň formálně (střídání formálních postupů).

Klíčový pak je jazyk, s nímž Birchová doslova kouzlí. Její zachycení Londýna v polovině 19. století se vší krásou i odporností je fantastické. Okamžitě ale bledne ve srovnání s tím, když Birchová začne vykreslovat hrůzy na dvou záchranných člunech po ztroskotání lodi Lysander. Desítky a desítky stran je posádka sužovaná hladem, žízní, nadějí a Birchová čtenáře dusí nepříjemnými výjevy. Kanibalismem. Losováním o to, kdo koho zabije. Kdo bude porcovat čerstvě mrtvého kamaráda. Kdo okusí první doušek krve, jež trápení o další den prodlouží.

Skončí ta cesta někdy? A může z ní někdo vyváznout s alespoň trochu zdravým rozumem? Na to odpoví mistrovský Jamrachův zvěřinec Carol Birchové. A my doufejme, že v češtině vyjdou i další její knihy.