Další báječná komiksová reportáž Guye Delisla

ilustrační foto

ilustrační foto Zdroj: e15

Kanadaský komiksový tvůrce Guy Delisle proslul jako tvůrce dokumentárních a reportážních komiksů. Díla Pchjongjang a Šen-čen jasně dokazují, oč Delislovi jde; nezaměnitelným autorským rukopisem zachytit život v těžko dostupných místech. Zároveň se snaží vyvážit stereotypní obrazy těchto zemí a raději se soustředí na obyčejný život obyvatel – na jejich strasti (dané politickou situací) i radosti.

Se svou manželkou, členkou organizace Lékaři bez hranic, a nedávno narozeným synem se Delisle vydal do Barmy, odkud přivezl své další dobrodružství. Opět plné napětí a kontrastů, opět takřka skvělé, ale trochu jiné než ta předchozí.

Hlavní rozdíly vycházejí ze změn, jež se odehrály v Delislově soukromí. Má ženu, dítě, již není samotářem, který se potlouká cizí zemí a poznává její komplikovanou tvář. Většinu času tráví se svým synem, jezdí s kočárkem, čímž se proměňují i jeho prožitky. Lidé se už neobracejí jen k němu, ale mnohem častěji k malému Louisovi. Delisle vtipně glosuje, jak jej titíž lidé ignorují, když jde sám. Ani dětský kočárek mu však nepomůže dostat se za stráž domu barmské disidentky Aun Schan Su Ťij.

Další změnou je Delislův status – v Barmě není jako soukromá osoba, ale jako člen nadnárodní neziskové organizace (byť je jeho funkce „manžel“). A i to do velké míry mění (možná až deformuje) jeho barmskou zkušenost. Právě problémy neziskovek se s postupem času stávají dominantním tématem komiksu. To vyvrcholí kapitolou Konverzace, v níž Delisle hovoří se šéfem Lékařů bez hranic v Barmě o funkci podobných organizací. Možná je to úlitba instituci, která autorovi zasponzorovala cestu a pobyt, možná Delisle cítil niterní potřebu tyto problémy zachytit. Každopádně právě tato kapitola je jako jediná vskutku nepovedená, a to především graficky, protože jde o sérii statických obrázků dvou sedících postav.

Jinak je album jako všechna dosavadní doslova přecpáno nejrůznějšími vizuálními vtípky, nápady, skvělými montážemi, které obohacují jinak dost upovídaný a informacemi napěchovaný komiks. Asi nejlepší pak jsou momenty, v nichž Delisle pouze vizuálně vyjadřuje pracovní podmínky. Například jak se vlhké barmské klima podepíše na kresbě, nebo když je kvůli tenisovému loktu nucen kreslit levou rukou (obrázky i text jsou příšerně kostrbaté).

Delislova komiksová práce patří mezi těch málo vskutku hodnotných a smysluplných, investovat finance i čas do jeho reportážních děl se vyplatí.

Guy Delisle: Barma. Na cestách s Lékaři bez hranic po Myanmaru

Nakladatelství: BB art, 2011
Překlad: Kateřina Reinischová
Hodnocení: 80 %