Diablo Swing Orchestra, nová hvězda na poli žánrového crossoveru

Diablo Swing Orchestra

Diablo Swing Orchestra Zdroj: Klas Hjertberg

Crossover, tedy mísení nejrůznějších hudebních žánrů, není v populární hudbě žádnou novinkou. Ostatně je to již skoro dvacet let, co finští blázni Waltari nahráli fenomenální album Yeah! Yeah! Die! Die!, které propojilo death metal s operou. Přesto zjevení každé další kapely, která mísí zdánlivě neslučitelné, je třeba přivítat. Jednak s sebou nese vždy novou energii a zároveň, pokud se věc povede, dokáže přinést nový pohled na použité ingredience.

Švédští Diablo Swing Orchestra mají na kontě již tři desky a teprve na té poslední, Pandora’s Pinata do sebe vše zacvaklo jako dobře promazané lego. Až nyní má mix metalu, swingu, orchestrálních a etno elementů ten patřičný ďábelský říz a náboj.

Pandora’s Pinata nabízí především hromadu silných skladeb, z nichž každá je něčím specifická a nabízí nové a nové prokombinování základních matérií. Je libo středoamerickou latinu jako vystřiženou z fiesty, avantgardní operu, alternativní elektroniku nebo cello metal ve stylu Apocalyptiky? Je skutečně fascinující, jak se metalové kytary dají krásně zapojit do tak specificky taneční hudby, jako je swing. I přes výše uvedené hrají Diablo Swing Orchestra agresivní a ostrou muziku bez zbytečné vyměklosti.

K úspěchu věci nemalou měrou přispívají i vynikající instrumentální výkony jednotlivých muzikantů, jejichž hudební zázemí a vzdělání vychází jak z moderního rocku, tak i klasické hudby. I díky tomu Pandora’s Pinata zní neskutečně vzdušně a lehce.
Ostatně českým posluchačům není DSB zcela neznámá kapela.

V čerstvé paměti je její povedené vystoupení na festivalu Brutal Assault v roce 2010, na němž se překvapivě podařilo naživo zopakovat výkony zaznamenané ve studiu.

S Pandora’s Pinata dosáhli Švédi zcela nové mety, kdy se jejich ulítlé vize otevírají širokému publiku. Překonat tak vysokou laťku bude velmi obtížné.