Kapel, které umějí propojit rockový drajv s přirozenou, nikoliv infantilní hravostí jako třeba Tata Bojs, Vypsaná fixa, Sto zvířat či dříve Buty, nebylo a není v tuzemsku tak moc. Patří k nim i parta rozjívených rockerů jménem Wohnout, která si k výročí čtvrtstoletí své existence nadělila desátou řadovou desku s neméně rozjíveným názvem HUH!
Léta běží, ale základní jistoty zůstávají – vtipné poetické texty, rázný až strojový rytmus, nápadité riffy, energické kytary. K tomu je nutné připočíst i jistý nadhled daný věkem, takže stejně jako na předchozím albu Miss maringotka a na rozdíl od začátků není u „wohnoutů“ patrná snaha o exhibici či o zbytečný afekt.
Zvukově pak přecházejí od rocku až k lehce šansonovému pojetí připomínajícímu vzdáleně Traband jako třeba v písních Papoušek, Člověk a Postesk. Rozverně působí Píseň poštovní, naopak zběsilosti učinili muzikanti zadost v poctě geniálnímu skladateli W. A. Mozartovi, kde se divoké kytarové pasáže střídají s křehkým tónem spinetu.
K nejvíce ironickým písním pak patří Umění, v němž se strefují do dlouholetého trendu, kdy je občas za umění považováno kdeco. Nicméně na to mají jasnou odpověď: Poslouchej srdce! Celé album svědčí o tom, že při skládání písní a nahrávání desky se tím naštěstí řídili – a je to znát.
| WOHNOUT: HUH! |
| Vydal: Warner Music CZ |
| Délka: 46:44 minut |
| Hodnocení: 70 % |
