Rok uvedení knihy je pro docenění díla důležitý. Dokazuje, jak moc McCarthy píše proti všem aktuálním proudům a dalece je překračuje. Byť v roce 1968 všude šuměl vítr změn a LSD, McCarthy přichází s příběhem z nehostinného Jihu na přelomu 19. a 20. století. V bahnitých cestách se potulují dva postarší sourozenci, bratr a sestra, hledají se, zároveň hledají novorozeně, které (nejspíš spolu) mají a bratr se jej chtěl zbavit.
Na pokraji šílenství, fyzického i duševního vyčerpání se trmácí a potkávají nejrůznější postavičky typické pro tento prostor a čas. Zároveň se v jejich okolí potlouká banda brutálních desperátů, kteří vraždí všechny na potkání. Dramaturgicky tak McCartyho druhý román de facto předjímá dnešní road movies, které jsou na tomto principu postaveny.
Vnější tma patří k dílům interpretačně značně otevřeným. Peripetie sourozenců lze opatřit například křesťanským rozměrem; ostatně křesťanskou etikou se prolíná celé McCarthyho dílo včetně posledního románu Cesta. Vnější tma ale především nabídne přesně ty ingredience, díky nimž se z McCarthyho postupně stal americký spisovatel číslo jedna.
Živelnost, fyzičnost, smutek krmený často nenaplněnými nadějemi, dokonalou literární formou zachycené ohavnosti a zlo. Ale zároveň je vše ještě trochu nedotaženo a hlavní téma svéhlavého autora, tedy kde leží hranice lidskosti, se teprve ustavovalo. V následujícím románu (Dítě boží, česky 2009) je již toto zcela pregnantní, čímž se otevřela cesta k autorovým vrcholným dílům.
Cormac McCarthy: Vnější tma
Nakladatelství: Argo, 2011
Překlad: Michal Svěrák
Hodnocení: 80 %
