Žena, která pobláznila Evropu. Která ovlivnila vkus a estetiku na mnoho generací. A která nebyla jen tanečnicí a zpěvačkou, ale též bojovnicí za občanská práva a odvážnou odbojářkou. Řeč je o Josephině Bakerové, od jejíhož narození si ve čtvrtek připomeneme 115 let.
Když se 3. června 1906 v americkém St. Louis narodila, byla jen dalším z tisíců bezejmenných černošských dítek, která od mala čelila segregaci a rasismu a jejichž budoucnost nesahala dál než stát se levnou pracovní silou. Také malá Josephine začala pracovat již v osmi letech coby posluhovačka v rodině bohatých jižanů. Ve třinácti ale utekla a začala se živit svou vášní, tancem v hudebních klubech.
Nastávala doba jazzu a charlestonu a Josephine všechny udivovala svým živelným, energií nabitým tancem. Brzy se prosadila i na newyorské scéně. Ve dvaceti letech odjela s Revue Blackbirds na hostování do Paříže. Zde se její vystoupení stala skutečnou senzací, která jí otevřela cestu k mnoha světovým turné a koncertním domům. Svou vizáží, tanečními čísly i osobností přepsala pravidla revuální zábavy. Získala status první černošské celebrity světového formátu.
Josephine byla skutečný živel, a to nejen tancem, ale i úborem. Často vystupovala téměř nahá, jejím poznávacím znamením byl perlový náhrdelník a banana skirt, sukénka z umělých banánů, která se stala symbolem nespoutanosti a uvolněnosti celé jedné éry.
Ta však rázně skončila vypuknutím druhé světové války. Josephine se zapojila do hnutí odporu, pro francouzský odboj dál cestovala po světě, vyzvídala a pašovala tajné zprávy. Za tuto činnost ji francouzský prezident Charles de Gaulle jako jednu z mála žen vyznamenal nejvyšším oceněním, Řádem čestné legie.
Ani po válce neodešla na odpočinek. Adoptovala dvanáct dětí různé pleti a náboženství, svou rodinu nazývala duhový kmen. Snažila se tak dokázat, že všechny národnosti mohou žít spolu v míru a porozumění. V roce 1968, po zavraždění černošského vůdce Martina Luthera Kinga, jí Kingova vdova nabídla vedení celého hnutí proti segregaci a rasismu. S ohledem na své děti Josephine odmítla.
Když v roce 1975 zemřela v Paříži, stala se jedinou Američankou, kterou Francie uctila jednadvaceti čestnými salvami.
