Krása v podání Michaela Cunninghama slaví comeback | E15.cz

Krása v podání Michaela Cunninghama slaví comeback

Literární celebrita. Američan Michael Cunningham se i díky
románu Hodiny stal jednou z předních hvězd literárního světa
Literární celebrita. Američan Michael Cunningham se i díky románu Hodiny stal jednou z předních hvězd literárního světa
• 
ZDROJ: profimedia.cz

Jan Bělíček

Roku 2002 se jedním z hitů filmové sezony stal intelektuální snímek Hodiny britského režiséra Stephena Daldryho natočený podle předlohy amerického spisovatele Michaela Cunninghama. Cunninghamova próza samotná zaznamenala ve své době zasloužený ohlas kritiků i čtenářů a díky ní autor také získal na konci devadesátých let prestižní Pulitzerovu cenu.

Nechal se v ní inspirovat životem britské modernistické spisovatelky Virginie Woolfové a zajímavým způsobem jej spojil s osudy dvou čtenářek jejího stěžejního díla Paní Dallowayová. Stál-li v pozadí Hodin román Paní Dallowayová, za příběhem Cunninghamovy vynikající novinky Za soumraku se ukrývá kanonické dílo německé provenience, a to Mannova Smrt v Benátkách. Podobně jako hrdina Mannovy novely skladatel Aschenbach se i galerista Peter Harris ocitá v krajní životní situaci prosycené pocitem vyčerpání a prázdnoty.

Stejně jako u něj stojí za obnoveným zájmem o problémy umění platonický vztah k mladšímu chlapci. Situace Petera Harrise je však komplikovanější v tom, že objektem touhy je pro něj drogově závislý bratr jeho vlastní ženy Rebeccy. Ten do jeho života nečekaně vtrhne v momentě, kdy se Peter potýká s nudou partnerského soužití, selháním v roli otce a také únavou z toho, že stále nebyl s to pro svou galerii nalézt opravdového génia. Setkání s mladým, tragickým životem je pro něj nalezením dokonalého uměleckého díla, jež ho přitahuje právě svými sebedestruktivními tendencemi a neukotveností.

Výjevy ze života současné newyorské výtvarné scény nemají daleko k prvoplánovým módním příběhům, avšak Cunningham je konstruuje v pompézním a komplikovaném střihu, v němž se zrcadlí jeho fascinace literární modernou. Joyce, Rilke, Mann, Whitman a další jsou v textu stále přítomni jako autority, k nimž se Cunninghamovo psaní vztahuje, i když se snaží bránit jejich patosu. Jeho styl vyniká především v brilantních dialozích s propracovanou psychologií. S jazykem nakládá velmi obezřetně, aby omezil plané a nefunkční pasáže. Každé slovo má v knize své přesné místo.

Celým příběhem se vine téma hledání hrůzné krásy, krásy, která nepřichází o svůj existenciální rozměr a je schopná zcela rozvrátit směr životních drah. Tato myšlenka je však zkomplikována v tom ohledu, že impozantnost „velkého“ umění existuje pouze jako nedostižný ideál, po němž je možné prahnout, ale který se už nikdy do světa nevrátí.

Cunninghamova próza se tak podobá bronzovým vázám fiktivního umělce Ruperta Groffa, jež se nacházejí někde na pomezí antické tradice a komiksu. Předměty z dálky působící ladnou elegancí mají na svém povrchu vyryty obscénní texty, politické slogany a pobuřující kresby. Krása slaví comeback, ale svět se proměnil.

Michael Cunningham: Za soumraku

Nakladatelství: Euromedia Group, 2011
Překlad: Veronika Volhejnová
Hodnocení: 80 %

Autor je spolupracovníkem redakce

Autor: Jan Bělíček

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!

Tato stránka využívá služeb Google reCAPTCHA, na kterou se vztahují Smluvní podmínky a Zásady ochrany osobních údajů společnosti Google.