Michal Prokop je opět sázkou na jistotu | E15.cz

Michal Prokop je opět sázkou na jistotu

Michal Prokop
Michal Prokop
• 
ZDROJ: CTK

Dušan Kütner

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Michal Prokop se dopracoval do pozice, kterou by mu mohl ledaskterý muzikant závidět. Vydává desky nikoli proto, že musí, ale že chce a může. Nejspíše i proto, že se může spolehnout na podporu svých letitých přátel v čele s textařem Pavlem Šrutem, kytaristou Lubošem Andrštem, houslistou Janem Hrubým a pianistou Petrem Skoumalem.

S nimi se potkává již od sedmdesátých let včetně spolupráce na asi nejlepším jejich počinu Kolej Yesterday z roku 1984 (byť zrovna jej se Andršt nezúčastnil). Hrubý se Skoumalem navíc rádi přispějí i jako autoři písní, a to i když si Prokop usmyslí natočit nové album třeba po dlouhé, šestileté pauze jako nyní u nové desky Sto roků na cestě.

Ačkoli název alba evokuje únavu a nekonečnou, marnou, snad až sisyfovskou práci, není tomu tak. Název vychází pouze z faktu, že vydání desky se několik měsíců oddalovalo. Naopak. I z nové desky je cítit energie a jistota již šestašedesátiletého Prokopa, ať už jako autora většiny písní, v nichž se mísí bigbít, folkrock, soul, salsa a dokonce i country, i jako jejich interpreta.

Prokop neztratil energii

Prokop začínal na přelomu šedesátých a sedmdesátých let jako poměrně expresivní soulový zpěvák. Poté ale vždy sázel na civilnější projev, který se vždy zcela přirozeně doplňoval s texty Pavla Šruta. Někdy ironickými, někdy pohybujícími se v oblasti městského blues, kde se to míhá poetickými obraty i bary v Karlíně.

Prokop nemá problém vystřihnout si svižné písně jako úvodní Zatmění či Někdy a někde, v níž zpívá stejně energicky jako před dvaceti lety. Umí si ale podmanit i pomalejší skladby jako Kartáček na zuby či Dobrý ráno, miláčku!, ve kterých stejně jako v minulosti vynikají zasmušilé melancholické housle Jana Hrubého i kytarové mezihry Luboše Andršta.

Snad žádná z tuctu nových písní se tak ve srovnání s nejlepšími alby z osmdesátých let neztratí. V záplavě poprocku určeného ze značné míry pro teenagery a mnohdy i mladší jsou tak Prokopovy desky stejně jako alba souputníků Vladimíra Mišíka a dalších oázou možná trochu nostalgického, možná nijak zvlášť inovovaného, ale stále svébytného a životaschopného bigbítu pro starší a pokročilé. A v tom je Prokop sázkou na jistotu.

***
Michal Prokop & Framus Five: Sto roků na cestě Vydavatel: Joe’s Garage, 2012 Hodnocení: 70 %

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video