Hlavní postava Les Discrets Fursy Teyssier je k něčemu takovému více než povolaný. Především vizuální umělec a malíř, který pět let studoval ilustraci a animaci a který pro své desky maluje úchvatné obrazy, používá hudební nástroje jako paletu a štětec. S nimi pak vytváří hudební obrazy plné melancholie, snění a zvláštní nostalgie, které posluchače podmanivě přenášejí do cizích světů. Za těchto okolností lze věřit Teyssierovým slovům, že pro něj malba a hudba představují terapii a uvolnění z všudypřítomného strachu ze smrti.
Z nálady a kompaktnosti materiálu lze cítit o mnoho více perfekcionismu, vyzrálosti a muzikantské pečlivosti než u první desky Septembre Et Ses Dernieres Pensées (2010). U ní vlastně Fursyho nikam nic netlačilo. Beze spěchu ji složil v klidu a bezpečí vlastního bytu a teprve poté nabídl vydavatelům. Dobré ohlasy však vytvořily tolik potřebný tlak, aby Ariettes Oubliées… z potenciálu Les Discrets vymáčkla ještě lepší výsledek než u debutu. Podařilo se.
Z českého pohledu je čerstvé album Les Discrets poněkud zahanbující záležitost. Malíř, solitér, z hudebně nikterak nadané země, který dokáže vymyslet, zkomponovat, otextovat a nahrát (o výborných ilustracích v bookletu nemluvě) nadčasové album, tak aby oslovilo posluchače po celém světě – to je věc, která v tuzemských podmínkách zní jako čirá utopie a blouznění vyšinutého snílka. Zatím nám nezbývá, až na pár výjimek, tleskat múzami více oblíbeným zemím.
Les Discrets: Ariettes Oubliées…
Vydavatel: Prophecy Productions, 2012
Hodnocení: 90 %
