Mistrovská kniha o lidské paměti

Julian Barnes v úterý v Londýně převzal prestižní Man Booker Prize a finanční prémii 50 tisíc liber.

Julian Barnes v úterý v Londýně převzal prestižní Man Booker Prize a finanční prémii 50 tisíc liber. Zdroj: reuters

Julian Barnes napsal román začínající větou „Pamatuji si následující, nikoli v tomto pořadí,“ za níž následuje krátký výčet několika nesouvisejících detailů z každodenního života. V úterý pozdě večer za něj dostal Man Booker Prize, nejvýznamnější literární cenu světa anglicky mluveného slova.

Nutno dodat, že oprávněně, protože každý, kdo jeho The Sense of an Ending přečte, se musí přiklonit ke komentáři poroty: „Je skvěle napsaná, má rafinovanou zápletku a s každým čtením přichází čtenář na nové hloubky.“

Hlavní postavou je Tony Webster, nyní šedesátník rekapitulující svůj život. Čtenáři vypráví o dávných přátelích, především o přehnaně inteligentním Adrianu Finnovi, s nímž dospívali. A který Tonymu přebral Veroniku, o níž se Tony ve své mladické přecitlivělosti domníval, že je jeho životní láskou. Vztek však neměl dlouhého trvání, protože Adrian spáchal sebevraždu.

Tony pokračuje vykreslením svého manželství a konečného dospění, jež přijde až s vlastním potomkem. Náhle se dozvídá, že Veroničina matka mu odkázala pět set liber a Adrianův deník, jenže Veronika mu jej nechce vydat. Snaží se soudní cestou z Veroniky vymámit svůj majetek a zároveň stále do větších podrobností rozepisuje běh svého života. A náhle od Veroniky dostává dopis, který on kdysi poslal jí a Adrianovi.

V tuto chvíli se kniha láme, co doposud působilo jako tradiční román, přerůstá v syntézu románu a filozofického eseje o paměti. Tony pozorně přečte dávný dopis, jejž dříve zmíní jako banální cár papíru. Ve skutečnosti jde o krutý, nemilosrdný a sprostý pamflet odsuzující dvojici k nešťastnému životu. V souvislosti s Adrianovou pozdější sebevraždou a podivným chováním Veroniky je rozměr dopisu zvlášť monstrózní. Právě selhání vlastní paměti a nutnost opětovně poznat vlastní historii Tonyho žene dál. Chce se s Veronikou setkat, poznat, jak žila po obdržení dopisu, jak žil Adrian před sebevraždou. Poznání je však mnohem grotesknější, než si Tony dokázal představit.

Barnesův svět je výsostně verbální, nikoli obrazový. Pracuje s argumenty, skládá je vedle sebe, neustále je přehodnocuje, přijímá nové, mnohé zavrhuje… Takto pracuje lidské myšlení a Barnesova kniha je toho dokonalým vyjádřením.

Na autorově jedenáctém románu uchvacuje ryze literární a velmi promyšlená dramaturgie. Knihy kvůli působení filmů a seriálů stále častěji přejímají dramaturgii dramatu, Barnes naštěstí nikoli. Brilantně pracuje s tempem, pečlivě dávkuje jednotlivé scény a informace, které o hrdinovi čtenáři (ale i hrdinovi samotnému) přináší. Díky tomu je Tonyho cesta minulostí a pamětí strhující. Zároveň se Barnesovi podařilo dokonale propojit velmi komplikované téma, silný obsah a důmyslnou formu jako málokomu jinému před ním. Takto má vypadat novodobá literární klasika.

Julian Barnes: The Sense of an Ending

Nakladatelství: Jonathan Cape, 2011
Hodnocení: 100 %