Nahá pravda by potřebovala doobléknout

Kniha Nahá pravda (na přebalu pózují autoři)

Kniha Nahá pravda (na přebalu pózují autoři) Zdroj: Next finance

Někdy se zkrátka pokračování napsat musí. Předchozí kniha ekonomických analytiků Markéty Šichtařové a Vladimíra Pikory Všechno je jinak se stala bestsellerem, a tak logicky přichází pokračování jejich „popekonomie“ s názvem Nahá pravda. Opět jsou zde složité ekonomické problémy podány hezky po lopatě. Opět dojde na tradiční špičkování mezi manžely, kteří si předávají slovo a přitom tepou euro, důchodovou reformu či dotace obnovitelným zdrojům energie.

Kniha Nahá pravda (na přebalu pózují autoři)Kniha Nahá pravda (na přebalu pózují autoři)|Next finance

Jenže už to není ono. Prodej knihy možná posílí svlečená Šichtařová na obálce, vnitřek knihy ale nejednoho čtenáře odradí. Zatímco v prvotině autoři sto stránek cupovali penzijní reformu a pak sto stránek nemastné neslané řešení eurokrize, Nahá pravda je o všem a o ničem. Z českých dluhů jsme najednou u evropských, pak skok do Číny, rychle k hypotékám, lamentace nad fetišizací růstu a jsme zase u dluhů.

Snaha o vtipné podání už někdy hraničí s trapností, mnohé manželské špičkování je nejspíš značně přibarveno. A bohužel na úvod citované dobrozdání Pikorovy učitelky, že by se její žák neměl pouštět do slohů, se ukáže jako pravdivé. Kromě hrubek se autoři utápí v přepjatých přirovnáních. Pikora by dle svých slov dokonce byl schopen při bouračce zvalchovat sedlákovi čerstvě zaseté obilí, což je technicky vskutku mimořádně obtížné.

Autoři někde vysvětlují celkem obecně známé věci, aby se ale později neobtěžovali s dovysvětlením defaultů, forwardů a likvidit. Před lehkostí psaní někdy musí rezignovat i fakta. V dnes debatovaném fiskálním paktu se například nelimituje schodek, ale strukturální schodek. A to je velký rozdíl, který by právě takové knihy, jako je Nahá pravda, měly neekonomicky vzdělané většině osvětlovat. A ne ještě více zatemňovat.

Paradoxně je kniha nejlepší tam, kde se opakuje. Přestože se zdálo, že duo už k penzijní reformě řeklo vše, ukazuje se opak. Pasáže o rozdílu mezi starým a novým typem fondů ve třetím pilíři důchodové reformy by si měl pročíst každý, koho fondy nyní bombardují posledními šancemi uzavřít smlouvy postaru.

Kniha je také užitečným průvodcem k manipulativní kalkulačce ministerstva práce pro výpočet důchodu po vstupu do druhého pilíře, která předpokládá jen zářnou budoucnost fondů a zatajuje nejrůznější poplatky. Stejně tak si ale třeba počte i ten, kdo nyní přehazuje peníze na spořicích účtech a myslí si, že jejich vysoký úrok potrvá napořád. A neškodí ani dokolečka opakovat, že základem je vlastní bydlení, a teprve pak je čas na nejrůznější spotřebitelské půjčky.

Jakmile se ale Šichtařová a Pikora dostávají od dobře promyšlených dopadů českých reforem a daní k obecným problémům Evropské unie a světové ekonomiky, je to už horší čtení. Jejich předkládaný selský rozum ohledně eurozóny, světové ekonomiky či obnovitelných zdrojů neškodí, ale příliš nového nenabízí. Nejeden čtenář může mít oprávněný pocit, že čte jen měsíce staré novinové komentáře ozvláštněné bizarními historkami o tom, jak si šel Pikora zaplavat a zapomněl si obléknout plavky.

Vladimír Pikora, Markéta Šichtařová: Nahá pravda aneb Co nám neřekli o našich penězích a budoucnosti, Nakladatelství: NF Distribuce, 2012