Paul McCartney se dostal se svým novým studiovým albem po 35 letech do čela americké hitparády. Právem.
Každé nové album hudebních ikon nemilosrdně zapsaných do historie lidé očekávají s velkou nedočkavostí a zároveň s nejistotou, zda dotyčný umělec dokáže dostát svým předchozím počinům a známým hitům. Nejinak tomu bylo u dalšího alba bývalého člena Beatles Paula McCartneyho, který přišel s novou deskou Egypt Station po pěti letech. A je to jedna z jeho nejlepších.
McCartney má výjimečný smysl pro melodii a zároveň aranžmá. Ani na novém albu tak například nechybějí romantické písně hladící po duši jako I Don’t Know, Happy With You, Hand in Hand nebo Do It Now, v nichž přichází ke slovu decentní akustická kytara či piano, tolik pro McCartneyho charakteristické.
Ani ve svých šestasedmdesáti letech ale neztrácí energii a chuť pustit se do razantnějších věcí. Come On To Me nebo Caesar Rock zdobí nekompromisní rytmus a naléhavost, kterou by už možná mnozí v jeho letech nečekali.
Do toho dokáže zapojit téměř tradiční jižanský bluesrock jako Who Cares, anebo jazzrockovou Back in Brazil. A McCartney jako člověk, který se celý život pouští do občanských aktivit, si samozřejmě neodpustil ani burcující místy gospelovou skladbu People Want Peace, jež navíc nepůsobí nijak násilně a nepatřičně.
Ano, člověk si nemůže nevšimnout, že hlasový projev přece jen postaršího umělce není už zcela vytříbený a jasný. To bylo ostatně znát už na jeho posledním tuzemském koncertě v pražské O2 areně přede dvěma lety. Přesto však McCartneyho smysl pro hravost, nápaditost a nesmírný talent udělaly z jeho nového alba věc, která se po pětatřiceti letech – od památné desky Tug of War – opět ocitla v čele americké hitparády Billboard 200. Není divu. Invence sira Paula je zřejmě stále nevyčerpaná.
Paul McCartney: Egypt Station
Vydal: Capitol Records
Hodnocení: 80 %
