Oficiální životopis Boba Marleyho měl premiéru na Berlinale
Skotskému filmaři práce zabrala něco přes rok, film vznikal poměrně rychle, aby byl hotový včas k výročí zpěvákových narozenin a především k výročí jamajské nezávislosti. Projekt se ale připravoval dlouho, jeden čas ho prý mohl režírovat třeba Scorsese, než byl povolán Macdonald. „Práva k Marleyho písním vlastní tři různé entity, takže jejich vyřízení vyžadovalo spoustu právnických debat. Proto to byl komplikovaný projekt,“ osvětlil režisér.
Oskarový dokumentarista před pár lety sám na dokument o zpěvákovi pomýšlel, když ho při natáčení Posledního skotského krále v Ugandě fascinovalo, že Marleyho fotky i 25 let po jeho předčasné smrti visí u obyčejných Afričanů doma. Nechtěl však natočit další adoraci hudební legendy, ale co nejkomplexnější portrét Marleyho jako osobnosti.
„Jako režiséra mě zajímá, proč je někdo právě takový, jaký je. U géniů někdy stejně nepochopíte, odkud se jejich genialita bere. Ale chtěl bych, aby diváci po filmu dokázali víc ocenit Marleyho dílo,“ říká Macdonald. Tím svůj živý, přehledný, informativní a zajímavý film obsahující padesát Marleyho písní docela vystihl. Nezodpoví všechny otázky kolem charizmatické figury, ale rozhodně přitáhne pozornost. Dokument začíná v Africe zmínkou o otroctví a věnuje se i jamajské historii a rastafariánství vedle Marleyho kariéry a nekonvenčního osobního života. Mluví v něm zpěvákovi kolegové, kamarádi, milenky i příbuzní, v dosud nebývalé míře. Fakt, že rodina za filmem stojí, doložila i festivalová přítomnost jednoho z Marleyho jedenácti dětí, syna Rohana. Ten by se nebránil ani hranému snímku o svém otci, akorát že „by ho musel hrát některý z jeho synů, aby zachytil jeho vibrace“.
Autorka je spolupracovnice redakce
