Jak se ale ukáže, není to taková legrace, protože Johannes s ničím podobným nemá zkušenosti. Přivolá si tedy na pomoc vlastního bratra, toho času transformovaného v upíra. Zábava může začít.
Autorovi Jonathanovi L. Howardovi rozhodně nelze upřít, že má řemeslo v malíku. Díky tomu je jeho román Nekromant Johannes Cabal čtivý jako to nejlepší ze žánru hororu. V románu kombinuje dva na první pohled odporující si přístupy. Ten první je temný, makabrózní a během čtení vyvolává silné mrazení v zádech. Naopak ten druhý je velice komediální a zabíhá do černého humoru. Kupodivu tahle směs funguje skvěle a připomíná tak některé filmy od Tima Burtona (především Sweeneyho Todda).
Samotný hrdina je tak zvrácený, nesympatický a sobecký, až si jej musí každý zamilovat. Přitom podobný typ literární postavy je velmi unikátní až ojedinělý. To vše korunuje Howardova práce s jazykem, pojetí pekla, ale i odkazy na jiná slavná hororová díla. Znalci poznají především legendární Lovecraftovo Cthulhu. Motiv karnevalu pak upomíná na kultovní román Tudy přijde něco zlého od nedávno zesnulého velmistra žánru Raye Bradburyho.
Přesto lze litovat, že se Howard nepustil spíše do série povídek a snažil se napsat román. Právě sbírka kratších takto koncipovaných povídek by se zapsala do dějin žánru. Nekromantovo kouzlo se totiž skrývá v jednotlivých epizodách; jako celek je bohužel roztříštěný a pořádně nefunguje. Což mu ale neubírá na zábavnosti.
