Realistické lidi už dnes nikdo moc kreslit neumí, říkal zesnulý animátor Mainwood | E15.cz

Realistické lidi už dnes nikdo moc kreslit neumí, říkal zesnulý animátor Mainwood

Iva Přivřelová

Ve věku 65 let na podzim zemřel britský animátor Roger Mainwood. Jeho filmová kariéra byla spojená se spisovatelem a ilustrátorem Raymondem Briggsem, jehož příběhy dokázal adaptovat s hřejivou oduševnělostí. V roce 1982 se podílel na televizní verzi vánoční klasiky Sněhulák, uváděné i v ČT, před dvěma lety se mu po dlouhé přípravě podařilo přivést k premiéře ručně animovanou verzi biografie Briggsových rodičů Ethel a Ernest. Dojemný, vtipný, skromný snímek, jenž se promítal i na třeboňském Anifilmu a uherskohradišťské přehlídce UK/UH, mu loni vynesl nominaci na Evropskou filmovou cenu.

Váš snímek je ručně animovaný, což je dnes už výjimka.

Využili jsme několik počítačových modelů, pro auta, kola, letadla a takové věci, které by bylo obtížné nakreslit. Ale esencí knihy, kterou jsme chtěli zachovat, je autenticita, protože vypráví o skutečných lidech. Jejich příběhu musíte věřit. K tomu jsme usilovali o zachycení vzhledu knižních ilustrací. Najali jsme animátory, kteří dokážou kreslit lidi realisticky. Už jich moc není, ale většina zůstala v Evropě, kde stále vznikají filmy jako Iluzionista nebo Červená želva. 

Zapojil se do vzniku filmu i Raymond Briggs?

Hodně s námi spolupracoval v začátcích, jakmile jsme začali animovat, ustoupil do pozadí a pak se podíval až na hotový film. Pomáhal nám se vzhledem Ethel a Ernesta, aby se opravdu podobali jeho rodičům. Vycházeli jsme z jeho knihy, jenže když ji v 90. letech kreslil, nemyslel na to, že z ní někdo někdy udělá film. I když jsou jeho ilustrace krásné, nejsou úplně konzistentní. Museli jsme dojít ke kompromisu a vytvořit jednotnou podobu. Naštěstí byl Raymond s výsledkem hodně spokojený. Moc se mu líbily také hlasy Jima Broadbenta a Brendy Blethynové, kteří Ernesta a Ethel namluvily, připadalo mu, že zase slyší své rodiče. Stal se i výkonným producentem filmu, o což nikdy dřív u svých adaptací neusiloval. 

Zmíněné herce vám pomáhal vybírat také Raymond?

Ne, vybral jsem je já. Napadli mě na základě filmů Mikea Leigho, Brenda především z Tajností a lží, za které získala nominaci na Oscara. Vidím mezi filmy Leigho či Kena Loache a dílem Raymonda Briggse spojení, u všech najdete realisticky vyprávěné příběhy o obyčejných lidech z pracující třídy. Najít dabéra jejich syna, tedy mladého Raymonda, bylo těžší. Jeho hlas je totiž silný, ale zároveň citlivý. Zkoušeli jsme několik lidí, než jsme objevili Luka Treadawaye. Ten zněl, jak jsme potřebovali, a navíc obdivuje Raymondovy knihy - jako ostatně všichni, kteří se na filmu podíleli. 

Recenze: Na pekelném tripu se sexy tanečníky

Raymond Briggs ovšem dlouho nechtěl, aby tento pro něj tak osobní příběh někdo adaptoval.

Producenti ho naháněli několik let. Velmi brzy po vydání knihy vznikla divadelní verze Ethel a Ernesta a on s ní nebyl moc spokojený. Ale protože jsem já i producenti pracovali na jiných jeho adaptací, nakonec se nám rozhodl věřit, že to uděláme dobře. I když raději chtěl být do vzniku filmu zapojený, aby se o tom mohl ujistit. 

Nejslavnější ze zmíněných adaptací Briggsovy knížky je Sněhulák. Z té se stal evergreen britského vánočního televizního programu.

Když jsme ho vytvářeli, netušili jsme, že z toho bude takový hit. Z počátku ani nebyl. První rok běžel jen na Channel 4 v Británii, tedy na kanále, který ještě nikdo moc neznal. Postupně si získával diváky a dneska ten film doprovází spousta merchandisingu. 

Pro Ethel a Ernesta existují také suvenýry?

Ne, i když by se určitě daly vymyslet. Sušenky, bačkory, termosky, čaj... Trh by pro to jistě byl. 

Stan Lee vytvořil slavné superhrdiny, jejich globální úspěch ho ale minul

To určitě. Jejich osudy poutají i tím, že ač obyčejní, žijí v neobyčejných časech, např. během druhé světové války. České publikum k tomu hodně oceňovalo, že on je neustále dobře naladěný a ona má velmi vyvinutý selský rozum. Ačkoliv nechce, aby ji manžel označoval za pracující třídu.

A Ernest jí stále připomíná, že do této třídy patří. Z třídního systému vychází hodně britského humoru, nejen v Raymondově knize. On podporuje labouristy, ona konzervativce, přitom její názory třeba na práci žen znějí dost progresivně. Ethel a Ernest je hlavně milostný příběh, ale i ta jiskra mezi nimi dokáže pobavit. Jinak Ethel a Ernest slouží také jako společenská historie Británie, knihu využívají školy, aby trochu starším dětem ukázaly, jak se žilo dřív. Jaké to bylo, když vám zavedli telefon nebo když přišla televize. 

Co máte na Raymondově knize o jeho rodičích nejraději?

Spoustu věcí. Její milý vzhled a humor. Sněhulák je vyprávěný beze slov, Raymonda tak většina lidí považuje jen za ilustrátora. Umí ovšem i skvěle psát, podobně jako třeba Alan Bennett. Má úsporný styl. Když jsem pro film dopsal několik nových scén, Raymond je zeditoval, zkrátil a zajistil, aby Ernest mluvil stále podobně. 

Co pro vás jako pro Brita znamená nominace na Evropskou filmovou cenu? Britští filmaři mají někdy blíž k Americe než ke kontinentální Evropě.

Znamená pro mě hodně. Brexit chápu jako tragédii a pořád doufám, že k němu nedojde. Film Ethel a Ernest navíc vznikl jako koprodukce, s lucemburským studiem Melusine, které se podílelo třeba na filmech Živitel, Píseň moře nebo Brendan a tajemství Kellsu. Rád bych tu řekl, že i jako Brit patřím do Evropy.

Recenze: Hovory s TGM mají co říct, ale nefungují jako film
 

 

Autor: Iva Přivřelová
 

Články odjinud

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!

Články odjinud