Recenze Ivy Přivřelové: Studená válka coby smutná krása procítěných kompozic

Pawel Pawlikowski

Pawel Pawlikowski Zdroj: Profimedia.cz

Jako krásně smutná jazzová skladba vyznívá Studená válka, novinka oscarového polského režiséra Pawła Pawlikowského. Konkrétně jako píseň, kterou ve Francii nazpívá mladá Zula, původně folklorní balada, kterou do melancholického blues upravil Zulin milenec Viktor.

Hudba v příběhu o lásce zpěvačky a skladatele a dirigenta plní i roli vypravěče, významnou o to víc, že Pawlikowski svou romanci vypráví nezvykle úsporně pomocí náhledů do klíčových okamžiků vztahu, který navštěvujeme vždy s několikaletými přestávkami.

Na první pohled se film může zdát jen jako vytříbeně natočené melodrama o jednom z těch filmově osudových vztahů lidí, kteří nedokázali žít spolu ani bez sebe. Už název Studená válka ale nabádá hledat tu něco víc než umělecké zpracování příběhu režisérových vlastních rodičů, kterým je snímek věnován.

Mladá naivní Zula s nesnadnou minulostí, kterou si přepsala podle potřeby, může ztělesňovat celé Polsko – zemi, která Viktora svazuje a již opustí, ale po níž se mu bude věčně stýskat. Železná opona je víc než jen překážka v romanci, symbolizuje i hradbu zkušeností mezi milenci, jejich rozdílnou ochotu ke kompromisu i rozpor mezi sebestředností a sebeobětováním, vězením a svobodou, opravdovými city a folklorem a lidovostí vnucenou shora.

Rozdělené spojení Pawlikowski odráží i ve svých obrazech, v nichž se Viktor v podání charizmatického dvoumetrového Tomasze Kota vpíjí do očí Zuly ztvárněné skvělou Joannou Kuligovou, již vidíme v odrazu za ním. Podobné dokonalé černobílé kompozice ve formátu 4:3 lze vidět nejen v Oscarem ověnčené Idě.

I v ní se režisér na osobním příběhu mladé dívky vyrovnával s polskými traumaty, v záběrech s velkým vrchním prostorem, v nichž malé lidské bytosti působí opuštěny, ať už bohem, společností či historií. Studená válka, kterou natočil stejný štáb, svým tématem i zpracováním působí jako druhá, pesimističtější část volného tematického cyklu.

Jen proto, že následuje až po Idě, nepředstavuje novinka takové křehké zjevení. Její stručnost v některých okamžicích až ruší, když utíná emotivní rozpoložení a pospíchá dál v příběhu lidí bez země zničených dobou, v níž musí žít. Padesátá léta na plátně ožívají jako chladné časy pro vášnivou lásku, elegantní i chudé. Studená válka je snímek krutý i krásný.

Studená válka (romantické drama, Polsko/Francie/ /Velká Británie, 89 minut)

Režie a scénář: Paweł Pawlikowski

Hrají: Joanna Kuligová, Tomasz Kot, Agata Kuleszová, Borys Szyc, Cédric Kahn, Jeanne Balibarová

Hodnocení: 90 %

Autorka je spolupracovnicí redakce.