Průřez malířského díla jednoho z nejvýznamnějších představitelů české meziválečné avantgardy Aloise Wachsmana (1898–1942), bratrance herce a zakladatele Osvobozeného divadla Jiřího Voskovce, prezentuje od začátku měsíce karlovarská Galerie umění.
Původním povoláním architekt byl podle svých souputníků prokletým básníkem, božským lajdákem, ale i mužem vzácné elegance a světáckého kouzla. „Wachsmanovo dílo je rejstříkem výtvarného úsilí celé svobodné tvůrčí epochy českého malířství. Na svých toulkách obyčejností města či na poutích s obyvateli často objevil a letmo zapsal dramata námětů, které opakovaly generace jako novinky a výboje,“ napsal o něm jeho blízký přítel Adolf Hoffmeister.
Jako zakládající člen skupiny Devětsil sdílel Wachsman se svými vrstevníky v první polovině dvacátých let výtvarné tendence magického realismu, primitivismu a nové věcnosti, aby postupně přešel k lyrickému kubismu a dospěl až ke svébytně pojatému surrealismu a realismu.
„Jeho sklon k bezprostřednímu výrazu, dadaistickému vtipu a improvizaci představoval jakýsi korektiv dogmatických teorií a manifestů, jichž byl zapřisáhlým odpůrcem,“ říká kurátorka výstavy Rea Michalová. Podle ní bylo Wachsmanovo umění „trochu jako sázka, odvážné, často velmi osobní a vždy hluboce lidské“.
Michalová se dílu mimořádně nadaného člověka, který mimo jiné vytvářel scénické návrhy pro Osvobozené a Národní divadlo, věnuje dlouhodobě. „Jeho výstavu jsem zamýšlela realizovat již dávno. Nyní u příležitosti nadcházejícího 120. výročí jeho narození k tomu konečně dospěl čas,“ dodala k výstavě, která potrvá do konce prosince.
