McCarthyho kniha začíná na konci devatenáctého století a sleduje příchod nového věku a technologií, jež změní svět – především objevení rádiových vln a jejich využití pro komunikaci. Právě rádio je největším koníčkem Serge Carrefaxe, syna hluché matky a divokého vědeckého experimentátora. Serge se posléze dostává do armády, kde opět pracuje s rozhlasem. Po válce se dostává do divokého Londýna, kde prožívá „les années folles“ plné jazzu, nespoutané lásky a drog… a také je svědkem tajemných seancí, během nichž domnělé médium zneužívá rozhlas pro vyvolání dojmu komunikace se záhrobím. Závěrečná fáze Sergeova života pak probíhá v Egyptě, kde má dohlížet na stavbu rozhlasové sítě, ale místo toho sleduje staré kódy, jež dávné civilizace využívaly a které se nyní archeologové snaží dešifrovat.
Pro vnímání C je nutné si uvědomit, že Tom McCarthy je především konceptuální umělec a milovník (a možná pokračovatel) Marinettiho futurismu, což se v jeho nejnovějším díle projevuje formálně i obsahově. Zcela ignoruje jakákoli pravidla narace a práce s postavami. Místo toho C buduje kolem několika klíčových slov (komunikace, kód, chemický prvek uhlík), jež v originále začínají na písmeno C. Zároveň se zjevně inspiruje francouzským novým románem, pro nějž je popis důležitější než akce.
Především v prvních částech knihy je to naplněno bezezbytku a McCarthyho psaní ani nelze označit za vyprávění, ale popisování. Popisuje scény, postavy, jejich jednání, dialogy. Dokonale, s citem pro detail, téměř jako dokumentarista. Má to však jedno zásadní úskalí – nedaří se mu čtenáře připoutat k postavám, čtenář tedy není příliš motivován číst dál.
To však McCarthymu nevadí. C není jedna kniha, ale hned čtyři knihy v jednom balení, protože každá část je tematicky zcela uzavřená. A všechny spojuje jen autorův silný rukopis. Postmoderna par excellence.
Tom McCarthy: C
Nakladatelství: Euromedia Group, 2011
Překlad: Michala Marková
Hodnocení: 80 %
