V Cannes zvítězilo umění nad politikou

Cannes 2017

Cannes 2017 Zdroj: Reuters

Cannes 2017
2
Fotogalerie

Předpovědi, že MFF v Cannes se postupně více zpolitizuje, se nevyplnily. Výroční 70. ročník festivalu ukázal, že nechce dělat ústupky politice, a dal přednost umělecky náročnému filmu.

Mezinárodní soutěž filmového festivalu v Cannes uvedla celou řadu snímků od renomovaných režisérů, takže letošní rok nenabídl ani jedno debutové jméno. Mnohé filmy ale neměly úroveň jejich předchozích děl. Dominovaly velké umělecké alegorie jako například Neláska ruského režiséra Andreje Zvjaginceva nebo ukrajinská koprodukce Sergeje Loznicy Něžná s představou Ruska jako vězení, v němž vládne mafie.

Tématem celé řady filmů bylo umění, jako by se festival snažil vytvořit bariéru mezi nebezpečným vnějším světem a autorským filmem chápaným jako výspa nadčasového umění.

V závěrečném francouzsko-polském filmu festivalu uvedeném mimo soutěž Podle skutečného příběhu, v němž Roman Polanski vychází ze stejnojmenného románu francouzské autorky Delphine de Viganové, je tak hlavním tématem psaní beletrie. Známá spisovatelka Delphine Dayrieux je tu konfrontována s tajuplnou ženou Elle, která postupně proniká do jejího života a zmocňuje se jejího duševního vlastnictví.

Působivý erotický thriller Dvojitý milenec Françoise Ozona podle psychologické mysterie americké spisovatelky Joyce Carol Oatesové Lives of the Twins z roku 1997 zase vypráví o opuštěné nymfomance (v podání Marine Vacthové), která má poměr s takzvanými parazitickými dvojčaty Paulem a Louisem. Všechny postavy filmu tu jsou zrcadlové zrovna tak jako představa a realita a film.

Korejský film Den poté v režii Hong Sang-sooa se pro změnu týká nakladatele knih, který diskutuje se svými dvěma milenkami. Filmová esej o umění a moci Náměstí od švédského režiséra Rubena Östlunda se odehrává především mezi uměleckými artefakty.

Doillonův Rodin pak vychází z jedné etapy života slavného francouzského malíře. A vše završuje umělecky vycizelovaný film Záře japonské režisérky Naomi Kawaseové, v jehož centru stojí dvě postavy milující film.

Jen tři soutěžní snímky tak měly aktuální politický rozměr a razanci: Z ničeho v režii Fatiha Akina a s Dianou Krugerovou v roli ženy bojující proti německým neonacistům, maďarský Jupiterův měsíc s tématem uprchlictví a francouzský film 120 úderů za minutu líčící boj nemocných AIDS proti francouzskému establishmentu osmdesátých let.

Autor je spolupracovníkem redakce