Z Fritzlova případu vzešlo mistrovské literární dílo

Konečně úspěch. Román Pokoj vynesl spisovatelce Emmě Donoghueové zasloužený úspěch a mnoho prestižních ocenění

Konečně úspěch. Román Pokoj vynesl spisovatelce Emmě Donoghueové zasloužený úspěch a mnoho prestižních ocenění Zdroj: profimedia

Překlad románu Emmy Donoghueové Pokoj inspirovaného případem Josefa Fritzla nabídne jeden z nejintenzivnějších literárních zážitků roku. Kniha loni nominovaná na prestižní Man Booker Prize vykresluje symbolický svět dítěte, které se narodilo matce zavřené kdesi v zahradním domečku šíleného tyrana. Jaký svět takové dítě obývá? Jak vnímá okolí? Jak svou matku a jejího tyrana? A jak si třeba hraje? Ale především: Jak prožije přechod do velkého světa?

Ačkoli kniha popisuje jednu z nejodpudivějších forem lidského chování, je vskutku krásná, a to po všech stránkách. Předně to je dokonalost konceptu: tedy nahlížení světa perspektivou pětiletého chlapce, který nikdy neopustil místnost velkou několik metrů čtverečních a jemuž matka prezentuje Pokoj jako celý svět. Vše mimo Pokoj známé z televize jsou jen obrazy neexistujících věcí. Odnikud pak také každou noc přichází Čert, který „vrže postelí“.

Svět Jacka, jak se chlapec jmenuje, se smrskává na několik jednotlivostí jako Postel, Stůl, Koberec, Pavučina… Ty pak v Jackově světě nejsou pouze konkretizací univerzálních věcí, ale stávají se jedinými zástupci svého druhu. A proto k nim Jack chová téměř nábožnou úctu, chová se k nim jako k sobě rovným. Jack navíc stejně vnímá (a pojmenovává) i místa či věci, kterých bychom si ani nevšimli – vzniká tak například Podpostelí. Nutno podotknout, že se překladatelka Veronika Volhejnová s mnoha lingvistickými experimenty vypořádala výtečně.

Pokoj uchvacuje tím, s jakou důsledností a psychologickou věrohodností Donoghueová vykresluje Jackův vnitřní svět, hraje si s jazykem, tvoří nová slova. Vlastně konstruuje zcela novou kognitivní mapu, která je možná deformovaná vězněním, ale na druhé straně je až nebezpečně krásná. Scéna, kdy je Jackova matka psychicky mimo a Jack si sám hraje, patří k tomu nejlepšímu, co dnešní literatura dokáže nabídnout. Dále je vskutku mistrně podán střet dvojice matka – Jack s okolním světem, kam se jí podaří uprchnout. Zde Donoghueová Jacka konfrontuje s novinkami a zachycuje jeho snahu pochopit velký svět, jenž ještě před několika dny byl pouhou iluzí z obrazovky. Až zde se naplno projevuje hluboká tragika Jackova charakteru, který sice dokáže v Pokoji žít, fungovat, a dokonce být šťastný (pro nás nepochopitelně, pro sebe samého zcela přirozeně a absolutně), venku mu to ale činí ohromné obtíže.

Jak to s Jackem a jeho Mami bude pokračovat, nám však již Emma Donoghueová a její mistrovské dílo Pokoj neprozradí. Opouští je v momentě, kdy si najdou byt a pokusí se začít znovu. Bohužel se lze právem domnívat, že se Jackův život nebude odvíjet příliš dobře. V tom je jeho největší tragika a dojemnost, které Pokoj záměrně nechává pouze probublávat. A navenek ukazuje především Jackovo štěstí, které si zaslouží.

Emma Donoghueová: Pokoj

Nakladatelství: Knižní klub, 2011
Překlad: Veronika Volhejnová
Hodnocení: 100 %

Čtete rádi E15.cz? Dejte nám hlas ve finále ankety českého internetu v kategorii zpravodajství.