Zpěvačka není jedinou domácí autorkou world music, která po jazzu v poslední době sáhla. Tvorba Zuzany Lapčíkové se sice odvíjí od „lidových“ nitek, nejpozději od přelomu tisíciletí však její nahrávky charakterizuje hledání nového výrazu, v němž se tradiční témata a motivy mísí s žánry relativně mladšími, které jsou však již dávno součástí stejně – širší a dnes i obdobně archaické kulturní tradice. Do novějších děl Lapčíková otiskuje předchozí zkušenost s jazzem nebo moderní vážnou hudbou, ale i styly tanečními či rockovými, lemujícími její dospívání.
Rozchody návraty zachycují studiové verze materiálu, jenž tvoří páteř zpěvaččiných koncertních vystoupení. Mnohé skladby vycházejí z tradovaných motivů, přejímají texty písniček dávno zlidovělých. Tradicionalisty však mohou zaskočit jejich nová uchopení, jimž dominuje barvitý zvuk a instrumentace pospolu s otevřenou formou. Některá spojení jsou přesto problematická: skladby lze až příliš snadno rozdělit na tradicionalistické a improvizované části, třebaže jejich skloubení nepůsobí nijak násilně ani uměle.
Podobně jako interpretčiny předchozí nahrávky není ani novinka záležitostí jednoho poslechu. Představuje fúzi s mnoha nečekanými obraty i odstíny. Zpěvačka na ní dále rozvíjí své chápání folkloru, zbaveného příchuti příliš svazující tradice a dogmat. Vytváří folklor nový, ryze současný, v němž se po generace děděné motivy střetávají s aktuálním děním.
Na rozdíl od řady kolegů se Lapčíková vydala obtížnější cestou, než jakou nabízí rozšířené zpřístupňování žánru mladšímu publiku jeho přežvýkáním do co „nejsnesitelnější“ podoby. Její tvorba zůstává autentická a ukazuje, že i na tradici často zpřetrhanou, odmítanou a vykořeněnou, lze navázat. Zvláště, nejedná-li se o samoúčelnou drezúru, ale o hraní pro radost.
Zuzana Lapčíková kvintet: Rozchody návraty
Vydavatel: Supraphon, 2011
Hodnocení: 80 %
Autor je spolupracovníkem redakce
