Kung fu mají ve škole místo tělocviku

Je rozhodně pohodlnější si o kung fu povídat, než se pokoušet o jakýkoliv prvek tohoto bojového umění. Má přesah i do osobního života a silně člověka ovlivňuje. I proto se pětadvacetiletý Miroslav Karel z Tábora rozhodl minimálně na čtyři roky odcestovat do země, kde kung fu vzniklo.
Poprvé navštívil Čínu před dvěma lety. Prozatím si o ní udělal jinou představu, než která převažuje například v televizi. O městech, kde byl, by se dalo v měřítku Číny mluvit jako o vesnicích, ale jinak jsou to metropole o tři sta tisících obyvatelích.
„Je v nich stále vidět architektura domů s prohnutými střechami, převažuje tam i tradiční způsob života, lidi působí spokojeně. Možná i proto, že jsou daleko skromnější než my. Nedávají si cíle, které nemohou splnit. Ale mluvím asi o pěti místech, která jsem poznal,“ uvažuje Karel a popisuje, jak třeba lidé starší generace vstávají kolem páté ráno, jdou si zacvičit a pak se vracejí domů ke svým stánkům s občerstvením a obchodům. Pracovní doba jim končí i kolem jedenácté večer.
Dokážou si ji ale užít. Chodí za nimi známí, povídají si s lidmi. Žijí v uzavřenějších skupinkách. Jsou prý vyrovnanější. I to přisuzuje Karel vlivu kung fu, které snad Číňané už dědí v genech.
„Děti se ho učí tak od pěti let a na školách bývá místo tělocviku. Odráží se v jejich osobnosti. Je tak prevencí problémů, ne lékem. Není to jako u nás, že člověk se na ně jde vysportovat. Stejně tak to funguje i v tradiční čínské medicíně, která tam má silné kořeny. Akorát ve větších městech je více provázaná s tou západní,“ tvrdí Karel, který vystudoval vysokou školu pedagogickou v Plzni a bojovému umění se věnuje šest let.
Na konci srpna odjíždí studovat přípravný ročník Šanghajské sportovní univerzity. Dostal stipendium od čínské vlády. Bude se věnovat oboru, který je specializovaný na tradiční bojová umění. „Po roce musím udělat přijímací zkoušky na tříleté studium, které je potom jenom v čínštině,“ říká.
Podle něj má velkou naději, že uspěje. Konkurencí mu budou totiž další cizinci. „Cizinců si váží, zvedají jim prestiž školy. Mají o ně zájem. Ovšem prosadit se mezi Číňany by nebylo možné. Na školy je obrovský nával. Z našeho pohledu je to až frustrující, když jste v kung fu na vysoké úrovni, děláte ho odmala, ale najde se deset tisíc lidí, kteří jsou lepší,“ uzavírá Karel.