Kus Quebeku uprostřed Kružberku

Se svým loutkovým divadlem projezdil Petr Baran svět. Z Kanady si přivezl indiánskou ženu, se kterou v Kružberku hledá cestu životem.

Dům, ve kterém v Kružberku na Opavsku bydlí, se od ostatních na první pohled odlišuje. Předzahrádku zdobí „kozatý“ drak vyrobený ze starých okapů, na stožáru vlaje quebecká vlajka a návštěvníky vítá na fasádě namalovaný maxipes Fík. Vnitřek domku je plný loutek a vzpomínek na pětadvacet let prožitých v Kanadě, během nichž loutkoherec a malíř Petr Baran se svým divadlem objel celý svět.

Teď už šestým rokem bydlí se svou partnerkou, poloviční indiánkou Louise Dufourovou v Kružberku a snaží se najít uplatnění ve své vlasti.

Začátek kariéry přitom pro čerstvého studenta DAMU začal před třiceti lety velmi slibně. V roce 1978 se oženil se svou spolužačkou Kanaďankou a díky vystěhovaleckému pasu mohl odjet do Montrealu. „Tam jsme spolu začali hrát loutkové divadlo. Místní spisovatel napsal texty, já hrál a vyráběl loutky a žena režírovala,“ vzpomínal dnes sedmapadesátiletý umělec.

Divadlo hráli i v Česku

I když toto podnikání velké peníze dvojici nepřineslo, přesto se svým divadlem pobavili malé diváky téměř na celém světě. Celé divadlo mělo na starost šest lidí. Manažer, účetní, dva až tři herci a řidič. Divadlo i s herci se muselo vejít do nákladního auta, proto kulisy dělali podle karosérie. „Když jsme poprvé hráli v Montrealu ve velkém obchodním centru, lidé nás sledovali z ochozů a já byl ze všeho vykulenej jako ježek,“ popisoval Baran.

Nyní slavnou dobu, kdy s divadlem procestovali USA, Dominikánskou republiku, Německo, Švýcarsko, Bulharsko i Česko, připomíná jen album plné starých fotografií. Přímo v kuchyni, za svými zády, má pán domu svou nejmilejší loutku. Jmenuje se Alan Courvoisier.

Asi metr velkou loutku Fausta však ochotně sám oživuje. Je pěkně těžká. Stěny místností má vyzdobené zajímavými, vlastnoručně malovanými obrázky. Prodávat je však nechce. „Co bych pak měl na stěnách?“ ptá se své partnerky Louisy, která jako by z oka vypadla islandské zpěvačce Björk. I tato absolventka filosofické fakulty hledá uplatnění. Přes zimu překládá a učí francouzsky, v létě čistí obecní ulice. „Mám ráda fyzickou práci. Krajina mi připomíná Quebek a moc se mi tady líbí. Taky lidé tu jsou fajn a našla jsem si i kamarádky,“ řekla Louise, jejíž dědeček byl čistokrevný indián z kmene montagnais. V Montrealu, kde se poznali, napsala a vydala knihu pohádek. S nádhernými ilustracemi Petra Barana.

Ten však jakoby ještě stále prožíval rozchod s bývalou ženou. „Abych znovu začal hrát divadlo, musel bych mít živnost, auto a nastudovat hru. Jenže běhat už nemůžu jako dřív a v loutkových divadlech mají dost mladých herců. Takže už jsem jenom dobrovolný hasič a dobrovolný loutkař,“ zakončil Baran.