Do Phonsavanu přijíždí řada turistů mimo jiné proto, že v době vietnamské války právě tady shazovali Američané dvoumetrové bomby, které se po vyhození z letadla rozlomily a země byla skropena čtyřmi sty bombičkami velikosti tenisového míčku. „Celá naše provincie je velmi blízko hranici s Vietnamem, kde vedla známá Ho Či Minova stezka, takže jsme byli od roku 1964 do roku 1973 neustále bombardováni americkými letadly.
Půda plná „bombiček“
Z Phonsavanu zůstaly po náletech jen dva domy, jinak bylo celé město srovnáno se zemí,“ vysvětluje Boualin Phommasin, kterého při náletech bomba zranila. Bylo mu tenkrát šest let. Podle statistik na tuto oblast celých devět let dopadala jedna bomba každých osm minut. Děsivé, či spíše nepředstavitelné. Pozůstatky bombardování jsou vidět v Phonsavanu na každém kroku, protože pláště bomb místní používají například jako sloupky k plotu nebo jako patníky u silnic.
Protože se odhaduje, že asi třetina malých bomb dosud nevybuchla, je pohyb v okolí dosti nebezpečný nejen pro turisty, ale i pro místní. „Farmáři do nich často kopnou motykou při obdělávání pole nebo si s nimi hrají děti. K tragédii, která v lepším případě končí utrženýma rukama, je pak už jen krůček,“ vysvětluje Ricky Nielsen, Australan, který v Phonsavanu pracuje pro společnost MAG snažící se Laos vyčistit od nevybuchlé munice.
Králův vítězný pohár
Bombardování se samozřejmě nevyhnulo ani oblastem s nádobami. Přestože tři největší z několika desítek polí s kamennými džbány již byly od munice vyčištěny, je lepší se do oblasti vydat s průvodcem. Mimo jiné proto, že se dozvíte řadu zajímavostí, které často v tištěných průvodcích nenajdete. Archeologové se domnívají, že džbány jsou staré nejméně dva tisíce let, ale jejich tvrzení lze jen těžko dokázat. Na kamenných útvarech se totiž nezachovaly žádné organické zbytky, které by jejich stáří potvrdily. A to je jen jedna z mnoha záhad, jež obestírají kamenné kolosy.
Na nalezišti číslo jedna známém jako Thong Hai Hin, kde je nejvíce džbánů pohromadě, něco kolem 250, leží i ten největší, šestitunový kolos vysoký zhruba tři metry. „Z tohoto džbánu podle legendy popíjel král Khun Jüam, když ze země vyhnal nepřátele z jižní Číny,“ prozrazuje průvodce Yee Vang. Na oslavu svého vítězství nechal podle legendy vyrobit kamenné nádoby k fermentaci rýže a výrobě vína. Džbány byly prý vyrobeny ze směsi písku, vody, bizoní kůže a cukrové třtiny. Vypáleny pak byly v okolních jeskyních.
Laoský Stonehenge
„Vědci dnes samozřejmě vědí, že nádoby jsou kamenné,“ říká průvodce. „Džbány“ jsou většinou pískovcové nebo vápencové. Najdeme zde ale také kusy ze žuly i jiných materiálů. Jestliže byly vytesány z kamene, můžeme tuto laoskou záhadu klidně přirovnat třeba k britské Stonehenge. Je totiž otázkou, jak lidé bez těžké techniky v dávných dobách manipulovali s několikatunovými předměty. „Další záhadou je například původ pískovcových kusů, protože v okolí se žádný pískovec nevyskytuje. Pravděpodobně pochází z desítky kilometrů vzdálených hor,“ dodává Vang. Džbány se v Laosu vyskytují pouze v této provincii a také proto byla celá oblast zapsána na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
Na druhém stanovišti byly džbány rozmístěny již v členitějším terénu, některými z nich prorůstaly stromy, jiné byly rozbité, řada byla také přikryta precizně vypracovanými kamennými pokličkami. Také třetí planina je sice otevřeným prostranstvím, některé džbány však leží ve stínu stromů. I zde jsem zůstal v němém údivu, jak mohly nádoby přežít téměř nepoškozeny. Vždyť tuto oblast každoročně postihují několik měsíců trvající deště, které pak střídá stejně dlouhý sluneční žár.
Přesto to nikomu nepřijde divné. Například místní procházejí mezi džbány, jako by se nechumelilo. „Nemají čas planinu chránit nebo se jí nějak vyhýbat, když ženou buvoly na pastviska. Mají dost svých starostí s obživou, vždyť Laosané vydělávají v průměru jen několik dolarů měsíčně,“ vysvětluje Vang, který si podle svých slov jako průvodce žije o poznání lépe.
Jak se tam dostat
Laos je zemí v jihovýchodní Asii, kam se nejlépe dostanete přes thajský Bangkok. Let bude trvat mezi deseti a dvanácti hodinami a zpáteční letenky se dají pořídit mnohdy i pod 15 tisíc korun. Z thajské metropole můžete do Phonsavanu jet po zemi přes hlavní město Laosu Vientiane, cesta bude ale trvat i několik dní. Nebo můžete letět na letiště do Muang Khun známého jako Xieng Khuang nedaleko Phonsavanu, kam se dostanete za čtyři hodiny. Ceny je lepší ověřit na letišti v Bangkoku, protože do těchto míst jistě míří řada nízkonákladových leteckých společností.
Co navštívit
Jedním z nejkrásnějších míst v Laosu je město Luang Prabang, které bylo v historii dokonce hlavním městem říše Lan Xang. Uprostřed krásných hor si můžete v klidu projít město se starobylými chrámy, koloniální architekturou i vstřícnými lidmi. Stejně jako jinde v Laosu i tady se vám stane, že vás osloví nějaký buddhistický mnich, aby s vámi pohovořil a procvičil se tak v angličtině. Od roku 1995 je město zapsáno na seznam UNESCO.
Co vyzkoušet
Jestli se už do Laosu podíváte, nebude to jistě na pár dní. Proto určitě vyzkoušejte plavbu po jedné z největších řek světa – Mekongu. Řeka protéká takřka celým Laosem od Huay Xai na severu přes Luang Prabang do metropole Vientiane a dále na jih až k hranicím s Kambodžou, kde lze z lodi spatřit sladkovodní delfíny. Vybírat si přitom můžete z řady plavidel od velké takzvané slow boat přes motorovou loď, která jede mnohem rychleji, až po pronájem speciálního motorového člunu, ze kterého se ale kvůli jeho rychlosti okolím moc nepokocháte.
