Laprosperite: Jako hvězdy ze Západu
Mladá basistka a tři dvacetiletí muzikanti, to je královéhradecká kapela Laprosperite, která se minulý týden vrátila z turné po Ukrajině. Na cestu dlouhou přes pět tisíc kilometrů se vydali vlakem. Nástroje nesli na zádech.
„Chtěli jsme podniknout levnou cestu po Ukrajině. Takovou, aby to bylo turné a zároveň i dobrodružství. Vůbec jsme netušili, do čeho jdeme,“ vysvětluje bubeník Josef Podhajský.
Přes internet se seznámili s hudebním nadšencem Vadimem Gruzovikoffem, který jim domluvil koncerty v Rivne, Kyjevě, Oděse, Dnepropetrovsku a Sevastopolu. Dobrodružství jim, jako správné hardcorové kapele, zkřížilo cestu hned na začátku. Na přestupu ve Lvově se dívali na poslední vagon ujíždějícího vlaku do Rivne, kde už na ně čekali fanoušci.
„Bylo to opravdu punkový. Vyběhli jsme před nádraží a zbylých sto osmdesát kilometrů dojeli za šedesát dolarů taxíkem. Koncert jsme stihli na poslední chvíli,“ směje se kytarista Tomáš Pácalt.
Byl to klub na předměstí Rivne v paneláku. Před vstupem se na chvíli podivili fontáně zasypané odpadky. Pak se za nimi zavřely dveře tak, aby nikdo nemohl dovnitř ani ven.
„Hned, jak jsme nastoupili na pódium, začali tleskat. Připadali jsme si jako hvězdy ze Západu. Podobný zážitky s publikem máme jen z Hradce, kde nás dobře znají. Skvěle nás přijali i v dalších městech,“ vzpomíná Podhajský.
Spalo se, kde to šlo
Na další štaci do luxusního klubu v centru Kyjeva s nimi vyrazil i Vadim, který se stal jejich průvodcem a manažerem.
„Když jsme ho poprvé uviděli, byl to trochu šok, ale pak se z něho vyklubal opravdový dobrák. Znal spoustu lidí z ukrajinského undergroundu a pokaždé nám u někoho sehnal nocleh. V Kyjevě jsme spali v překrásném bytě, který byl ovšem v polorozpadlém paneláku. Rodiče asi odjeli na dovolenou,“ usmívá se Pácalt.
Vodka tekla proudem
Kyjev Hradečáky ohromil. Honosné pravoslavné kostely, monumentální socialistický realismus a mezi tím lidé, kteří posedávají a v klidu pojídají slunečnicová semínka, aby pak slupky plivali na zem. „Pro basistku Janu Pískáčkovou a zpěváka Honzu Majera to byly skoro líbánky. Pořád byli někde spolu a my s Tomášem jsme rádi zastávali tu společenskou úlohu, kdy s hostiteli musíte vypít spoustu vodky,“ vypráví Podhajský.
„Vodka se pije hlavně čistá. Tak půl stakančiku vodky a půl jablečného džusu se skořicí. Nebo s jablečnou limonádou. Zkusili jsme vodku na hodně způsobů,“ přerušuje kamaráda Pácalt.
Následoval utajovaný koncert ve staré škole v centru Oděsy. Přestože ve městě nevisel jediný plakát, přišlo se na Laprosperite podívat přes sedmdesát lidí. „Před naším příjezdem došlo k potyčce mezi skinheady a antifašisty a někdo při ní zemřel. Byla tam hustá atmosféra. Organizátoři radši koncert utajovali. Je to paradox, protože Oděsa na první pohled působí jako klidné turistické letovisko,“ říká Podhajský.
Jana, Pepa, Tomáš a Honza měli před sebou ještě dva koncerty. V Sevastopolu si bubeník nechal k ránu v přístavu, jako správný námořník, vytetovat kotvu. Pak následovala dlouhá a únavná cesta vlakem do Čech. Ohlasy na výpravu čtyř mladých Hradečáků zaznamenávají ještě dnes na internetu.
