Laurin a Klement museli být velmi odvážní podnikatelé

Mladá Boleslav | Pětapadesátiletý vedoucí COS centra Jiří Grus strávil výraznou část života v mladoboleslavské automobilce. Celkem jednačtyřicet let a z nich osmatřicet ve výrob- ně motorů, převodovek a náprav.

Nebyla jiná práce, nebo se vám v továrně líbí?
Rodiče i starší bratr pracovali v zemědělství. Soused dělal v automobilce a často o ní vyprávěl, až mě zlákal. Rodiče vydělávali čtyři sta korun měsíčně, a když jsem přinesl první výplatu dvanáct set korun, otec se ptal, kde jsem je ukradl.
A věrnost firmě se vyplatí?
Určitě ano. Takových jako já, kteří v továrně strávili celý profesní život, znám spoustu. A není ojedinělé, že zde pracují celé rodiny.

Styděl jste se někdy za Škodu?
Když psali v Anglii posměšně o embéčkách. Dnes už to neplatí. Kvalita našich aut je o tisíc procent vyšší. Ve staré mechanice jsme vyráběli díly na strojích ze třicátých let. Udržet kvalitu bylo nepředstavitelné a úspěch byl, že motory startovaly a auta jezdila.

Souhlasíte s názorem, že vstupem do koncernu Volkswagen získala Škoda přístup k moderním technologiím? Investice, které z koncernu VW přicházely, pomohly hodně. Ve výrobně motorů se dělá na bílých strojích a v bílých montérkách. Když před lety řekli, že dělníci budou mít bílé montérky, koukal jsem jako u vytržení, ale za půl roku si zvykl.

Sestavil byste auto sám?
Člověk dokáže téměř nemožné, ale že by sám smontoval dnešní auto, je nesmysl. Před dvaceti lety bych to dokázal, ale vůz se současnou elektronikou nemám šanci dát dohromady. Samozřejmě, mechanické části bych smontoval.

Představte si, že byste potkal Laurina s Klementem, na co byste se jich zeptal?
Kde vzali v tehdejších podmínkách odvahu podnikat ve výrobě motorových vozidel. Dnes, kdo v jakémkoliv oboru začíná, má spoustu zdrojů informací v knihovně a na internetu, ale tehdy co si nevymysleli, to neměli.