Létal jsem nad Hradcem

Silný zážitek zakusil fotograf Sedmičky s pilotem Markem Hykou při mistrovství republiky v akrobatickém létání na hradeckém letišti.

Spousta známých mi říkalo, že jsem blázen. „Jsi vůbec pojištěný?“ ptali se mě. I přes toto varování jsem si nejhorší možnost vůbec nepřipouštěl a svěřil svůj osud do rukou jednoho z nejlepších českých akrobatických letců Marka Hyky. Během republikového šampionátu jsem s ním absolvoval zkušební let. A stálo to za to. „Nezapomeň si s sebou vzít kýbl. Co kdybys to náhodou nevydržel,“ radil mi kolega z redakce.
„To nebude třeba. Většinou to ani nestihneš. To na tebe přijde až na zemi,“ uklidňoval mě s úsměvem letec. Pak mi naznačil, že každé netrénované tělo zvládne v pohodě padesátiprocentní výkon zkušeného pilota. „Kolik poletíme?“ zeptal jsem se opatrně. „Asi tak čtyřstovkou,“ naznačil mi Hyka. „Tak to je dvakrát tolik, než jsem doposud jel autem,“ blesklo mi hlavou a už jsem se těšil. Na svůj zvídavý dotaz, co mě tam nahoře čeká, jsem se dočkal vyčerpávající odpovědi. „Jen pár freestylových prvků. Zkusíme nějaký vertikál, střihneme si výkruty nahoru dolu, pak přidáme i kopané výkruty a chybět nebude ani český lomcovák. Pak si budeš připadat jako na horské dráze,“ vychrlil ze sebe Hyka. I když jsem ještě nechápal, čekal jsem vzrušující a nezapomenutelný zážitek.

Vzhůru do oblak

„Není čas na frajeřinky, tady máš sáček,“ usadil mě urychleně Hyka do sedačky letounu typu Extra 330 LC, který si velmi hýčká. Má taky proč. Takové letadlo vyjde na sedm milionů korun. „A snaž se koukat kolem sebe. Ať něco vidíš,“ poradil mi. Relativní klid před bouří přerušilo burácení motoru. Letadlo se pomalu odlepilo ze země a já postupně pocítil narůstající tlak v obličeji. Jakmile pilot pořádně šlápnul na plynový pedál, nestačil jsem vnímat, co se to se mnou vlastně děje. „Panečku, nic takového jsem ještě nezažil,“ říkal jsem si pro sebe. Ale úsměv na tváři mi zatím nezmizel. Vystoupali jsme asi do kilometrové výšky a pak se střemhlav řítili k zemi. Při výhledu z kabiny jsem sledoval krajinu a všude jsem viděl jen samou zeleň. „To je nádhera. To by byly fotky,“ litoval jsem, že jsem si s sebou nemohl vzít fotoaparát. Najednou se všechno okolo mě začalo otáčet. Obloha a zem se pravidelně střídaly. Letěli jsme vzhůru nohama asi sto metrů nad zemí a já už myslel, že se mi z toho zamotá hlava. Minuli jsme přistávací plochu a letadlo nečekaně přibrzdilo, až mi málem spadla sluchátka. „Tak to bylo přetížení šest a půl G,“ pousmál se pilot a já se divil, že jsem neprolétl kabinou. Údaj o výši přetížení uvádí násobek váhy pilota, která ho tlačí do sedadla. Byl jsem rád, že jsem vynechal guláš a před letem radši nic nejedl. Pocítil jsem, že bych další „kulišárnu“ pilota už asi nezvládl a použil bych papírový sáček. Teprve při vystupování z letadla jsem s hrůzou zjistil, že jsem si zapomněl připnout padák. „Jak se cítíš?“ zeptal se mě Hyka. Už jsem ale nevnímal. Šest minut rychle uteklo a já si připadal, jako kdybych právě ukončil nejlepší trojrozměrnou hru. Byl to jednoznačně největší zážitek mého života. Dokonce mohu z vlastní zkušenosti říct, že ještě lepší než sex. Kam se hrabe let balonem nebo seskok padákem. Je lepší si připlatit a znovu vyrazit do oblak. Už teď rozhodně vím, že to nebylo naposledy. A přemýšlím, jak si na další výlet co nejrychleji ušetřit. Vřele doporučuji všem milovníkům dobrodružství a adrenalinových zážitků. Ale jen pro silné nátury.

Nevšední adrenalin

Vyzkoušejte na vlastní kůži vzdušnou formuli s maximální rychlostí 450 km/hod. Více info na marekhyka.cz nebo leteckaakrobacie.cz