Lidé, kteří dělají veřejnou službu, jsou rádi za každou korunu

Most / V mosteckém kontaktním středisku Veřejné služby za Třemi sýry není v pondělí k hnutí. Lidé, kteří jsou dlouhodobě nezaměstnaní a pobírají dávku v nouzi, se tu mohou přihlásit do veřejné služby. Přivydělají si jedenáct až šestnáct set. Zájem je tak velký, že se organizátoři nezastaví.

V listech s rozvrhem pracovních hodin těžko hledají volná místa. Nejvíc lidí nastupuje u technických služeb. „Je jen škoda, že je využívá málo městských organizací, když je platí magistrát,“ říká koordinátor veřejné služby Jan Vagaši. Podle něj by mohli nezaměstnaní pomáhat například v příměstských táborech, při koncertech a vystoupeních. „Mohou uklízet po malířích ve školách a mateřinkách,“ upřesnil Vagaši.

Celý den na nohou

V Mostě se na práci přihlásilo více než sto lidí. Denně jich nastoupí do práce kolem třiceti. Koordinátor musí všechny skupiny zkontrolovat. „Mají vyhrazený prostor, kde pracují. Občas ale chvíli trvá, než je najdu. Jsou to velké plochy,“ přiznává Vagaši.

Někdy se stane, že se lidé z veřejné služby sejdou na jednom místě s pracovníky technických služeb. „Jsou jinde. Tady se seká tráva,“ zjišťuje Vagaši, když skupinu marně hledá u mosteckých domů zvaných „bonbonky“.

Najde ji až na třetí pokus, protože v další části města, kam je převezli, čištili ulice pomocí techniky. Veřejná služba slouží v Mostě od 22. června. Řadu věcí je ještě nutné dořešit a sladit. „Potřebujeme nakoupit více nářadí a rukavic, aby mohlo denně pracovat víc lidí,“ dodává Vagaši. Vedoucí provozu technických služeb Alena Váchová je s pracovníky spokojená. „Nedohlížíme na ně pořád. Na to nemáme čas. Odvedenou práci si ale zkontroluji,“ říká Váchová.

Většinou pracují skupiny šest hodin. „Pití si můžeme koupit, je vedro,“ přiznává pětatřicetiletá Monika Kováčová která šla do práce hlavně proto, aby nepřišla o dávky. „Když si to spočítám, tak si přivydělám pět stovek. Ty ale projezdím autobusem cestou do práce,“ poznamenala. Bez práce je od roku 2001. „Než jsem šla na mateřskou, pracovala jsem v chemičce. Vrátit jsem se nemohla, měla jsem smlouvu na dobu určitou,“ říká Kováčová. Díky rekvalifikačním kurzům ovládá práci s počítači. „Moc bych si přála dělat kurz kadeřnice. Prý se v Mostě i takový připravuje,“ doufá. Také si přeje, aby její dcera nedopadla stejně. „Jde na veřejnoprávní střední školu. Jejím snem je stát se advokátkou,“ říká Kováčová.

Slova Kováčové, že si prací nic nepřivydělá, Vagaši opravuje. „Není to pravda. Oni vidí celkovou částku, kterou dostanou. Nevědí, z čeho se skládá. Přivydělají si za těch třicet hodin více než půldruhého tisíce. Celkem i s příspěvkem na bydlení dostanou přes čtyři tisíce korun,“ vysvětluje úředník.

Házejí je do jednoho pytle

Další parta z veřejné služby je dobře naladěná. „Přihlásili jsme se mezi prvními. V červnu jsme odpracovali dvacet hodin, teď jsme si nabrali třicet. Jsem rád, že můžu dostat nějakou korunu navíc, ale radši bych chtěl nějakou práci nastálo,“ vypovídá padesátiletý Rom Jaroslav Zbilý. Podle něj není problém, když se o práci přihlásí po telefonu. Když ale přijde na pohovor, odmítnou ho. „Vidí barvu kůže a nekoukají, jestli chci pracovat nebo ne. V Praze jsem byl přes dvacet let. Na sever jsem přišel kvůli rodičům. Práce tu ale není,“ krčí muž rameny.

Zpátky do Prahy nemůže, protože nemá peníze na bydlení. „Mám několik rekvalifikačních kurzů. Třeba bezpečnostní službu nebo jako sociální pracovník. Byl jsem třeba v domově důchodců v Astře. Sestry byly rády, že se hlásí chlap, aby tahal těžké, ležící pacienty. Žádal jsem v Astře o místo, jenže se mi neozvali,“ dodal Zbilý.

Neuspěje úplně každý

„Přicházejí i lidé se zdravotním omezením. Ti bohužel většinou neuspějí. Mají třeba epilepsii a nemohou dlouho pracovat na sluníčku, nebo mají alergie. Každý musí mít potvrzení od doktora, že může přidělenou práci dělat,“ říká vedoucí koordinátor Jiří Bureš. Jinak pracovat může každý, i člověk bez vzdělání. „Řekneme jim, ať vykopou trávu z chodníku. Určíme, kam až smějí, a dál ať nechodí. To pochopí každý,“ podotýká Vagaši.

Díky institutu veřejné služby vzniklo i šest stálých pracovních míst. Jsou jimi právě koordinátoři.