Deset nejchudších zemí Evropy v roce 2025. Nad žebříčkem se vznáší přízrak ruské invaze i rozpad SSSR
Žebříčku deseti nejchudších evropských zemí v roce 2025 vládnou země, které se stále vyrovnávají se svou komunistickou minulostí, nebo se nemohou dostat ze sféry vlivu Ruska. Hodnocení, které sestavil server World Population Review podle hrubého národního důchodu (HND) na hlavu, ukazuje, že řadě bývalých členů Sovětského svazu a Jugoslávie se za 30 let stále nedaří dohnat bohatší a vyspělejší Západ.
10. Turistické letovisko chce do EU, má ale co dohánět
Černá Hora, přestože se prezentuje jako ambiciózní kandidát na vstup do Evropské unie, zůstává desátou nejchudší zemí Evropy. Malá balkánská republika těží především z turistického ruchu, který tvoří čtvrtinu její ekonomiky. Právě tato závislost na sezonním a zranitelném sektoru ji činí extrémně náchylnou k výkyvům, jako byly pandemie či geopolitické otřesy. Rozšiřování měst a odlesňování navíc narušilo přírodní zdroje země, kterým hrozí vyčerpání. Kromě toho diskriminace na základě pohlaví a věku způsobuje velké rozdíly v příjmech, zejména u žen.
Ekonomiku navíc brzdí strukturální problémy: přebujelá byrokracie, nízká produktivita, slabé právní prostředí a vysoká míra neformální práce. Významným břemenem je i zadlužení státu, které omezilo možnosti investic do infrastruktury a veřejných služeb. Přestože se země snaží přiblížit evropským standardům, pomalé tempo reforem a všudypřítomná korupce dál ztěžují cestu k větší prosperitě.
9. Bělehradu škodí vstřícnost ke Kremlu i korupce
Na počátku 21. století zažilo Srbsko osm let hospodářského růstu, který skončil globální recesí v roce 2008. V důsledku toho se veřejný dluh země zdvojnásobil. I přes mírný ekonomický růst, který země od té doby zažila, je dnes zhruba 25 procent Srbů pod hranicí chudoby.
Mezi hlavní překážky hospodářského rozvoje patří vysoká nezaměstnanost, složitá byrokracie či korupce. Navíc politická nejistota a napjaté vztahy se sousedními zeměmi, zejména s Kosovem, které Bělehrad a jeho spojenci neuznávají, brzdí přístup k zahraničním investicím a evropským fondům. Nicméně odvětví jako výroba potravin a energetika jsou silná a ekonomická situace Srbska se nadále zlepšuje. Přestože Srbsko usiluje o členství v Evropské unii, jeho pomalé tempo reforem, zejména v oblastech právního státu a protikorupčního boje, představuje významnou překážku na cestě k dohnání vyspělejších evropských zemí. V cestě na Západ stojí také vstřícné vztahy Bělehradu s Moskvou a závislost na Rusku.
8. Poslední evropský diktátor stojí v cestě blahobytu
Bělorusko čelilo po rozpadu SSSR ekonomickým problémům. Předtím mělo silnou ekonomiku a jednu z nejvyšších životních úrovní mezi členy Sovětského svazu. Po roce 1991 se ale dlouho nemohlo vzpamatovat a pak zemí znovu otřásla recese po roce 2008. Bělorusko je navíc od roku 1994 pod vládou tvrdé ruky prezidenta Alexandra Lukašenka, který je na Západě označován za posledního evropského diktátora. Opozice v zemi je tvrdě potírána, několik opozičních představitelů záhadně zmizelo.
Mezi ekonomické výzvy, kterým země čelí, patří silná závislost na Rusku, kterou se Lukašenko snaží neustále prohlubovat, omezený přístup k zahraničním investicím a odliv kvalifikované pracovní síly, zejména z IT sektoru. Zemi navíc uškodily sankce uvalené Evropskou unií a dalšími západními zeměmi v reakci na politickou situaci v zemi, migrační vlny z Blízkého východu i podporu Ruska v konfliktu na Ukrajině.
7. Balkánská země se stále vyrovnává s důsledky občanské války
Bosna a Hercegovina se stále potýká s následky války za nezávislost na Jugoslávii, která začala na počátku roku 1992 a trvala až do prosince 1995. Konflikt a s ním spojené etnické čistky způsobily obrovské škody na obyvatelstvu, infrastruktuře a ekonomice země. Když boje ustaly, byly ztráty na životech tak velké, že každou čtvrtou domácnost vedla žena. To mnoho rodin postavilo do nevýhodné situace, protože ženy tvoří menší podíl pracovní síly v Bosně a Hercegovině a často jsou hůře placeny než muži.
Navzdory určitým zlepšením zůstává značná část populace ekonomicky zranitelná. Až 40 procent dospělých uvedlo, že by při ztrátě hlavního příjmu domácnosti nevydrželi déle než měsíc. Mezi hlavní překážky hospodářského rozvoje patří vysoká nezaměstnanost, složitá byrokracie, korupce, a především odliv pracovní síly. Každý rok tisíce lidí emigrují za lepšími životními podmínkami do jiných zemí.
6. Severní Makedonie je zranitelná vůči cenám energií
Severní Makedonie se řadí mezi nejchudší země Evropy kvůli kombinaci historických, ekonomických a strukturálních problémů. Po rozpadu Jugoslávie vycházela z výrazně slabší startovní pozice a její ekonomiku dlouhodobě brzdily sankce, regionální spory i nedostatek zahraničních investic. Země se potýká s vysokou nezaměstnaností, rozšířenou šedou ekonomikou a přetrvávající korupcí, která odrazuje investory. Významná část obyvatel pracuje v nízkopříjmových odvětvích, jako je textilní průmysl či zemědělství, což snižuje celkovou přidanou hodnotu ekonomiky.
Kromě toho Severní Makedonii oslabuje i nedostatečně rozvinutá infrastruktura mimo hlavní město a složitá byrokracie, která komplikuje podnikání. Navzdory snahám vlády o zlepšení investičního prostředí a přiblížení se k Evropské unii zůstává země výrazně závislá na zahraniční pomoci a hospodářský růst je zatím křehký a nerovnoměrný. Navíc je Severní Makedonie závislá na dovozu energie, což ji činí zranitelnou vůči vnějším šokům, jako byla energetická krize vyvolaná ruskou invazí na Ukrajinu.
5. Oblíbenou destinaci Čechů masově opouští lidé
Po rozpadu SSSR v 90. letech dvacátého století přešla Albánie od socialistického k tržnímu hospodářství. Ačkoli je pátou nejchudší zemí Evropy, její ekonomika se neustále zlepšuje. Je to především díky bohatým přírodním zdrojům, jako je ropa, zemní plyn a nerostné suroviny včetně železa, uhlí a vápence. Roste také popularita země jako dovolenkové destinace. Loni byla skokanem roku u Čechů, kteří si kupují zájezdy u cestovních kanceláří.
Navzdory hospodářskému růstu zůstává hrubý národní důchod na obyvatele nízký a Albánie čelí vysoké míře chudoby. Podle údajů Eurostatu z roku 2024 je přibližně 42 procent populace ohroženo chudobou nebo sociálním vyloučením. Tato situace je způsobena vysokou nezaměstnaností, nízkou produktivitou a nedostatečnou diverzifikací ekonomiky. Navíc korupce a organizovaný zločin podkopávají důvěru investorů a brání efektivnímu využití veřejných prostředků. Dalším faktorem je masivní emigrace, která vede k odlivu kvalifikované pracovní síly a snižuje domácí spotřebu. Přestože Albánie zahájila přístupové rozhovory s Evropskou unií v roce 2024, zůstává před ní dlouhá cesta k dosažení životní úrovně srovnatelné s ostatními evropskými státy.
4. Moldavsko zatížila ruská agrese na Ukrajinu
Moldavsko patří k nejchudším zemím v Evropě. Země, která byla v minulosti rovněž součástí Sovětského svazu, čelila po jeho rozpadu v roce 1991 politické nestabilitě, hospodářskému úpadku, obchodním překážkám a dalším obtížím. Mezi faktory přispívající k chudobě v zemi patří mimo jiné nedostatečná industrializace, nedostatek potravin, hospodářský kolaps během přechodu k tržní ekonomice a chyby v sociální politice. Podle odhadů Světové banky žije v zemi asi 30 procent obyvatel pod hranicí chudoby. Z údajů také vyplývá, že v roce 2023 byl HDP na obyvatele 6650 dolarů, což bylo přibližně 4,5krát méně, než byl český HDP.
Moldavsko navíc v důsledku války na Ukrajině čelí ekonomické, energetické, bezpečnostní a uprchlické krizi. Do května 2024 překročilo hranice do Moldavska přes milion uprchlíků, kolem 100 tisíc jich v zemi stále zůstává.
3. Malé zemi háže klacky pod nohy její soused
Třetí nejchudší zemí v Evropě je podle hodnocení částečně uznané Kosovo, přibližně 30 procent jeho obyvatel má příjem pod hranicí chudoby, což představuje více než půl milionu lidí. Kromě toho je v Kosovu extrémně vysoka míra nezaměstnanosti a většina rodin vydělává méně než 500 eur měsíčně. Kosovo sice vyhlásilo nezávislost na Srbsku už v roce 2008, jeho mezinárodní uznání však naráží na odpor Bělehradu a jeho spojenců, zejména Ruska a Číny, které mají právo veta v Radě bezpečnosti OSN. Kvůli tomu zůstává mimo tuto mezinárodní organizaci. Nezávislost Kosova navíc neuznává pět států Evropské unie – Slovensko, Španělsko, Řecko, Kypr a Rumunsko. Naopak přibližně polovina členských zemí OSN, včetně USA, většiny států EU i Česka, samostatnost Prištiny uznala. Naposledy tak v roce 2020 učinil Izrael.
Dalšími překážkami ekonomického rozvoje jsou nestabilita a omezený přístup k zahraničním investicím. V roce 2023 Evropská unie uvalila na Kosovo sankce kvůli napětí v severních oblastech země, které zahrnovaly pozastavení financování ve výši nejméně 150 milionů eur. Tato opatření byla částečně zmírněna v roce 2025, avšak jejich dopad na ekonomiku byl značný. Navíc politický pat, kdy parlament nebyl schopen zvolit nového předsedu a vytvořit funkční vládu, ohrožuje přístup k dalším mezinárodním fondům. Bez zásadních reforem a stabilního politického prostředí bude pro Kosovo obtížné dosáhnout hospodářské úrovně srovnatelné s ostatními evropskými zeměmi.
2. Gruzii destabilizovaly ozbrojené konflikty i masové protesty
Bývalý člen Sovětského svazu, který sousedí s Ruskem, Tureckem, Arménií a Černým mořem, prochází obtížným obdobím. Od loňských parlamentních voleb v říjnu, které ovládla strana Gruzínský sen, zažívá Gruzie období nepokojů. Opozice výsledky hlasování zpochybňuje a tvrdí, že byly zmanipulovány – údajně za přispění Ruska – a organizuje masové demonstrace. Napětí dále vzrostlo poté, co premiér Irakli Kobachidze v listopadu pozastavil postup země směrem k členství v Evropské unii.
Gruzie se řadí k nejchudším zemím Evropy už od rozpadu SSSR, kdy prošla hlubokou ekonomickou krizí, která byla dále zhoršena ozbrojenými konflikty v separatistických regionech Abcházie a Jižní Osetie. Tyto konflikty vedly k destabilizaci a ztrátě kontroly nad částmi území, což negativně ovlivnilo hospodářský rozvoj. Navzdory ekonomickým reformám a snahám o modernizaci zůstává Gruzie závislá na tradičních odvětvích, jako je zemědělství, a čelí vysoké míře nezaměstnanosti. Dalšími faktory přispívajícími k ekonomickým problémům jsou omezený přístup k zahraničním investicím, korupce a nedostatečná infrastruktura.
1. Bývalou hvězdu SSSR tvrdě zasáhla invaze agresora z Východu
Ukrajina kdysi měla druhou největší ekonomiku v Sovětském svazu, dnes je ale podle serveru World Population Review nejchudší zemí Evropy. Po rozpadu SSSR čelila tato východoevropská země potížím s přechodem na tržní ekonomiku, což uvrhlo velkou část obyvatelstva do chudoby. Mezi zásadní problémy Ukrajiny, které přispívají k jejímu umístění v žebříčku, patří korupce a rozsáhlá ruská agrese, konkrétně nelegální anexe Krymu v roce 2014 a invaze, kterou Moskva zahájila v únoru 2022.
Počet Ukrajinců žijících pod hranicí chudoby od roku 2020 vzrostl o 1,8 milionu na devět milionů Ukrajinců, tedy téměř 30 procent obyvatel, vyplývá ze zprávy Světové banky. Situace by přitom byla ještě závažnější, nebýt výrazné zahraniční pomoci, která ukrajinskému státu umožňuje vyplácet důchody i platy například učitelům a zdravotníkům. Za nárůstem chudoby stojí mimo jiné i úbytek pracovních míst. Podle zprávy ztratilo zaměstnání přes 20 procent dospělých, kteří pracovali ještě před začátkem invaze. Téměř čtvrtina dotazovaných domácností si v červnu 2023 nemohla dovolit nakoupit dostatek potravin. Ve druhé polovině loňského roku se však potravinová situace v zemi mírně zlepšila díky postupnému ekonomickému oživení a zpomalení inflace.
