Zatímco smog je během zimních měsíců velmi skloňovaným tématem, o prachu na ostravských cestách se tolik nemluví. A přitom dokáže obyvatele města pořádně podusit. Zvláště na jaře, když je ještě na cestách spousta posypového materiálu, který cestáři používají v zimě.
„Zvýšené množství prachu může způsobovat dýchací potíže u bronchitiků a astmatiků. U lidí alergických na prach se jedná o zvýšenou zátěž,“ varuje specialista z fakultní nemocnice Bedřich Porzer.
Omezit prašnost může pravidelný úklid cest. A ten není jednoduchý. Jen za loňský rok odvezly Ostravské komunikace ze silnic tolik nepořádku, který by naplnil čtyři sta tatrovek.
Kdyby stály za sebou, utvořily by frontu dlouhou čtyři kilometry. Celkem je to téměř čtyři tisíce tun takzvaných smetků.
Už jen už za první tři měsíce letošního roku by podobná kolona tatrovek byla poloviční. Velkou část z toho tvoří úklid po zimě.
Podle Ostravských komunikací ale zásadní problém vězí v úklidu během roku.
Firma čistí městské silnice dvakrát častěji než ty krajské a státní na území Ostravy. Proč?
Od státu a kraje na to ostravská radnice dostává málo peněž. A na úklid cizích cest tak paradoxně musí ještě připívat.
„Musíme uklidit všechny cesty. Protože když uklidíme čtyřicet procent cest, patřících městu, a ostatní ne, tak se nám ze zbytku stejně bude prášit na ty uklizené. A to by nemělo smysl,“ řekl mluvčí Ostravských komunikací Jiří Maléř.
Problém chtějí řešit i představitelé města. „Prach na cestách by mohl být kvůli neustálému víření významným zdrojem znečištění vzduchu ve městě,“ řekl náměstek ostravského primátora Aleš Boháč. Ten se proto pustil do boje, aby kraj a stát zaprášené Ostravě pomohly. Zatím s nulovým výsledkem. Kraj o tom bude teprve jednat, stát v zastoupení Ředitelství silnic a dálnic mlčí.
Boháč tak může pouze morálně apelovat, protože zákon ani nikdo jiný tyto instituce k ničemu nenutí.
Nikdo prach neměří
A nemůže se opřít ani o žádná měření. Žádná čísla totiž neexistují. „Krajské hygienické stanice nejsou vybavené žádnou měřicí ani laboratorní technikou. Měření tedy nedělají a v souvislosti s vysokou prašností nemůžou udělovat sankce,“ prohlásila šéfka oddělení komunální hygieny Miroslava Rýparová. Ona sama nebezpečí prachu na cestách nepodceňuje. „Jedná se většinou o větší částice prachu, které se rychle usazují. Dráždí horní cesty dýchací, odkud je člověk vykašlává zpátky,“ varuje hygienička.
Kvalitu ovzduší sleduje pouze Český hydrometeorologický ústav. Okrajově se zabývá i podmínkami u některých cest. „Jde o takzvané hot-spot stanice, které stojí přímo na kraji cesty. V republice jsou celkem čtyři. V Ostravě stojí na Českobratrské ulici,“ uvedl Jan Macoun z Českého hydrometeorologického ústavu. Podle výsledků, uveřejněných na internetu, tato stanice ale prach neměří.
S prachem nemůže nic dělat ani Česká inspekce životního prostředí. Podle vedoucího oddělení ochrany ovzduší Radomíra Štěrby prašnost na nekontroluje. „Cesty nejsou stálé zdroje znečištění. Z tohoto důvodu prašnost cest nijak nesledujeme ani neměříme,“ vysvětlil Štěrba. Podle něj by dopravní policie měla častěji kontrolovat váhu a naložení u nákladních aut. „Z přeplněných korb aut často přepadává materiál přímo na cestu a vytváří oblaka prachu,“ říká.
S jednou možností, jak snížit prašnost na silnicích, operuje ostravská radnice. Snaží se, aby stát zrušil zpoplatnění městského úseku dálnice D1, čímž by ulehčila centru od dopravy a tedy i prašnosti. Zatím marně.
