Většina lidí v Olomouci řeku Moravu jen přechází nebo přejíždí po mostech. Najdou se ale takoví, kteří jsou s ní spojení mnohem více. Znamená pro ně zdroj obživy či celoživotní koníček.
Josef Moravec se stará o malou vodní elektrárnu kousek od plynárny. Většina lidí o ní ani neví nebo netuší, k čemu podivné zařízení slouží. Násosková elektrárna je dvacet let stará a dnes už takový model nikdo nevyrábí. „Je to rarita. Jediná v České republice. Objevil jsem na internetu, že už dosloužila a měla jít z řeky Moravy do šrotu. Proto jsem se o ni začal zajímat,“ vysvětluje Moravec. Zařízení pak nadšenec od vodních elektráren koupil.
Nejdřív se pustil do opravy turbíny, postupně plánuje další vylepšení. „Musím se o ni starat. Třeba v zimě, když zamrzne řeka, tak kolem ní led oříznu. Hlídám i turbíny, aby se do nich nedostalo nic, co tam nepatří,“ říká Moravec. Vyrobenou elektřinu prodává do sítě, ale moc si tím nevydělá. „Je to takový koníček. Peníze pak znovu investuji do oprav,“ dodává nadšenec.
Ideální pro výkon elektrárny je průtok mezi deseti a dvaceti kubíky. Pokud je vyšší, Moravec ji musí zastavit. Jakmile víc prší a hladina stoupá, zůstává u řeky i přes noc. „Kdyby přišla povodeň, přitáhnu zařízení k břehu,“ dodává Moravec.
Zapálený veslař
Už od dětství chodí skoro každý den k řece Petr Truhlář. Kolem vody se točí téměř třicet let. „V devíti letech mě rodiče přihlásili do veslování. Celou dobu jsem jezdil v Olomouci, jen rok a půl jsem strávil v pražské Dukle,“ říká bývalý juniorský reprezentant.
Úsek od železničního mostu u teplárny ke Klášternímu Hradisku zná nazpaměť. Najezdil tady tisíce kilometrů. Při tréninku zdolávají veslaři 1,8 kilometru dlouhou trasu několikrát. „To už vám z toho i hrabe,“ směje se Truhlář.
V Olomouci je podle něj jedna z nejhezčích loděnic v Česku, ale jsou tu horší podmínky pro přípravu. „Chybí nám delší úsek, protože na závodech se jezdí dva kilometry. Koryto je navíc úzké, nemůžeme v něm pořádat závody. Dvě lodě se tam nevejdou,“ vysvětluje devětatřicetiletý veslař.
Dřív podle něj bylo v řece víc vody. Dno, ze kterého už řadu let nikdo neodstraňoval bahno, se zanáší. Také po vybudování obtokového kanálu před třemi lety hladina klesla, takže na Letné je pro veslaře málo vody. „Náročnější na techniku je tak hlavně úsek u Bristolu, kde jsou betonové břehy a po průjezdu lodi se tam drží vlny,“ připomíná Truhlář, který teď v olomouckém veslařském klubu trénuje své nástupce.
Rybářem od dětství
S řekou Moravou spojil svůj život i čtyřiačtyřicetilý Michal Šefčík. S rodiči bydlel blízko Moravy na Nových Sadech a to ho přivedlo k rybářství. Poprvé nahodil udici už v osmi letech. „Nechytíte tady sice kapitální úlovky, třeba velké sumce jako v Poděbradech, ale druhově je Morava hodně pestrá. Život v ní se zlepšil o sto procent,“ říká rybář. V posledních letech totiž zanikla řada továren a vznikly nové čističky.
„Pro mě je čas strávený u vody relax. Vypnu mobil a odpočívám,“ popisuje svoji zálibu muž, jehož oba synové také rybaří. Atraktivní revír je podle něj úsek od mostu v Masarykově ulici kolem vysokoškolských kolejí k Envelopě. Chytit se tam dají plotice, cejni, parmy i ostroretky. Mezi úlovky nechybějí kapři, štiky nebo candáti. „Objevuje se zde i chráněný hrouzek Kesslerův,“ dodává Šefčík.
Udice rybáři nahazují i kousek od centra v Mlýnském náhonu nebo u Klášterního Hradiska. A často jsou vidět také u kojeneckého ústavu.
Omezení pro rybáře platí jen na pravém břehu Moravy pod jezem u plynárny po soutok s Mlýnským náhonem u mostu ve Velkomoravské ulici. Třou se tam totiž ryby. „A dočasný zákaz platí na obtokovém kanálu, kde dosud nejsou zpevněné břehy,“ doplňuje Šefčík.
Rafty jako byznys
Koníček se stal povoláním pro vodáka Zdeňka Wolfa, který začal organizovat vyhlídkové a výletní plavby na raftech pro řece Moravě. „Obyvatelům města i turistům se naskytne z vody úplně jiný pohled na historické centrum a další místa v Olomouci a okolí,“ říká jednašedesátiletý muž, který tráví u vody celý život.
K jeho nejoblíbenějším patří trasa od finančního úřadu směrem k Michalskému výpadu nebo z Horky nad Moravou do Olomouce. „Hlavní koryto Moravy je klidnější, tento úsek je přece jen víc akční. Jsou tam jezy a často i popadané stromy,“ líčí Wolf.
Řeka je podle něj pokaždé jiná. „Její kouzlo spočívá v tom, že se mění nejen během ročních období, ale i ze dne na den,“ dodává.
