Lovci mozků mají co dělat. Spičk oví manažeři jsou nedostatkoví

Firmy nabízejí kvalitním manažerům spoustu výhod a nadprůměrný plat, který jim umožňuje žít v luxusu. Mají drahé obleky, boty, hodinky, auta a kufříky. Ale není to zadarmo. Mají také velkou zodpovědnost, musí splňovat vysoké nároky. A z toho mnohé bolí břicho a trpí nespavostí. A těch opravdu kvalitních manažerů je takový nedostatek, že firmy občas najímají specialisty z personálních agentur, kteří jim je najdou. Anebo je firma osloví přímo.
„Sehnat kvalitního manažera je těžké. U nás se moc hledí na odbornou stránku a naši manažeři často neumí vést lidi. Nejsou tak přizpůsobiví jako ti zahraniční. Ale rozdíly mezi námi a zahraničím už dneska pomalu mizí,“ říká Andrea Sýkorová z personální agentury Promotion & Sale, která hledá manažery pro velké firmy.
Svou současnou práci nehledala na úřadu práce ani pětapadesátiletá Alena Sojková, která už třináct let vede ostravskou pobočku firmy Ryor. „Byla jsem na kosmetickém veletrhu Beauty v Praze s jinou firmou. Majitelka Ryoru tam byla také a nabídla mi tuto práci. Nebylo to z její strany impulzivní rozhodnutí, věděla o mně, dostala tip,“ říká Sojková.
Na její pozici musí mít člověk především přehled o trhu s kosmetikou, musí umět vést podřízené a také je motivovat. V neposlední řadě mu nesmí vadit, že v práci zůstává i dlouho poté, co už většina lidí sedí doma u televize. „Už ráno, když jedu do práce autem, tak přemítám, co všechno musím stihnout. Jednám s našimi obchodními zástupci, s úřady, s tiskem, řeším výsledky prodeje,“ popisuje Sojková.

Manažer je kouč

Čtyřiatřicetiletý Jiří Zlotý spojil celou svou kariéru s Autocentrálou. A na post obchodního ředitele se vypracoval od nuly. „Jsem věrným zaměstnancem,“ říká manažer, který v Autocentrále začínal před osmi lety, hned po škole, jako řadový prodejce nových aut. Po dvou letech se vypracoval na šéfa pobočky v Ostravě-Třebovicích. V roce 2006 se firma rozšiřovala, krátce poté mu majitel firmy nabídl pozici obchodního ředitele. „Zúročil jsem osobní zkušenosti z prodeje aut, stejně tak cenné rady mých starších kolegů. Takže člověk na mé pozici musí mít především zkušenosti. A pak schopnost vést tým,“ míní Zlotý. Vzhledem k tomu, že jejich firma zastupuje také dvě korejské automobilky, k jeho výbavě přibyla jako nutnost angličtina. „Ale musím přiznat, že ji musím ještě hodně pilovat,“ poznamenává manažer.
Jeho pracovní den by se dal rozdělit na dvě části. Stále ho baví prodávat auta, proto i dnes komunikuje s některými stálými zákazníky. „Z náplně mé pozice pak vyplývá rozdělování úkolů podřízeným, kontrola jejich plnění. Pak mám na starosti ještě reklamu a marketing,“ vysvětluje Zlotý, který pracuje od osmi rána do šesti do večera. Podobně vytížený je pětačtyřicetiletý regionální ředitel Raiffeisen stavební spořitelny Josef Horváth. „Ve firmě jsem dva roky. Předtím jsem pracoval na obdobné pozici v Hypo stavební spořitelně a v bance jako vedoucí divize marketingového týmu,“ uvádí Horváth. Člověk na jeho místě by podle ředitele měl určitě umět naslouchat lidem, měl by mít schopnost podřízené vést. „Zkrátka musí být dobrý kouč. To buď v sobě máte, anebo ne. To se jen tak naučit nedá,“ míní ředitel. Jeho pracovní den je povětšinou celý ve znamení schůzek, jednání a návštěv poboček. Pozitivem manažerské práce je jednoznačně vyšší příjem. Nevýhodou pak, že člověk věnuje práci většinu času. Alena Sojková říká, že s rodinou se její práce skloubit dá. „Ale například na dovolenou můžu jet maximálně na týden v kuse. Obecně to není práce na osm hodin. Neustále musím přemýšlet, jak udělat, abychom prodali více,“ poznamenává manažerka.
Josef Horváth se rovněž domnívá, že práce a rodinný život mohou jít dohromady. „Samozřejmě rodina ale musí být tolerantní, jinak by to mohl být problém,“ prohlašuje Horváth. Zatímco někteří manažeři jsou ochotní pracovat i o víkendu, jiní jsou striktní. „Víkendy jsem si zakázal, ty mám volné,“ dodává Jiří Zlotý.

Lovci mozků

Inzeráty na manažerské pozice si mohou sice lidé najít na úřadu práce, ale velké firmy zpravidla nečekají, že by k nim přišel zájemce z „pracáku“. Spíše využívají „lovců mozků“ z personálních agentur. „Firmy mají ze zákona povinnost hlásit volné pozice na úřad práce. V praxi se ale nesetkáváme s tím, že by se tyto pozice obsadily uchazeči, jež jsou v evidenci,“ vysvětluje Adéla Bíbrová z personální firmy Adecco.