Uhrát pár míčků a z brněnského turnaje odejít se ctí. Takový byl původní cíl deblové dvojky Lucie Pilařové a Kateřiny Krejčové na Velké ceně Brna. Po skvělých výkonech nakonec braly zlato. Nejlepším kamarádkám se tak ve čtyřhře daří nejen na turnajích jejich věkové kategorie.
Pohledná hráčka TJ Chemičky Ústí studuje ústeckou Obchodní akademii v Pařížské ulici a ráda si zahraje i squash, volejbal nebo lyžuje. Lucie Pilařová miluje svíčkovou a závodění bere hlavně jako dobrou zábavu, možná i proto se jí daří vyhrávat.
Na co se v badmintonu specializujete?
Na čtyřhru. Dvojhru hraji také, ale největší úspěchy mám v deblu.
Jak jste se dala dohromady s plzeňskou spoluhráčkou Kateřinou Krejčovou? Znaly jsme se z mládežnických turnajů, tak jsme si společně zkusily zahrát a souhra nám zafungovala. Teď už je Káťa také má největší kamarádka.
Jak často spolu trénujete, když vy jste z Ústí a Katka z Plzně? V týdnu trénuje každá zvlášť ve svém klubu a scházíme se spolu až před zápasy. Chodíme v týdnu do školy, jiné řešení teď bohužel není.
Společně jste dosáhly největšího úspěchu v Brně. Máme dobré společné výsledky právě ze čtyřhry. Největší je jistě triumf v prosincovém ženském turnaji na Velké ceně Brna. Aktuálně jsme také třetí v deblu na Mistrovství ČR do devatenácti let a na Mistrovství ČR dospělých. Mistryně v deblu do osmnácti let jsme byly předloni.
Už máte po sezoně? V juniorech ano. Mezi ženskými nás ještě čeká jeden turnaj v Liberci, který bude mít podobnou obtížnost jako ten v Brně, který jsme nedávno vyhrály.
Když se vrátíme k výhře na brněnském turnaji v dospělé kategorii, jely jste tam s cílem vyhrát? Vůbec ne. Zahrály jsme ale nejlepšího debla, co jsme kdy s Katkou hrály. Všechno nám vyšlo.
Porazily jste ve finále pár Hana Milisová – Eva Titěrová. Šestinásobné mistryně republiky ve čtyřhře žen a nejúspěšnější deblistky české historie. Také nás to doteď těší. Byly jsme z finále úplně nadšené. Před turnajem jsme si myslely, že hned vypadneme. Předtím už jsme pár ženských turnajů hrály, ale tolik se nám nedařilo.
Čím to, že jste hrály v Brně tak výborně? Ani přesně nevíme. Hrály jsme dobře. Hlavně nám vyhovovala místní hala.
Před tak zkušenými soupeřkami musely mít dvě sedmnáctileté mladé hráčky jistě respekt. Měly jsme. Říkaly jsme si, že se pokusíme uhrát pár míčků. První set jsme sice těsně prohrály, další dva už ne. Od začátku nám hra celkem šla, tak jsme si řekly, že zkusíme finále vyhrát.
Když už vše vypadalo, že vyhrajete, nepadla na vás tréma? Já jsem úplně ztuhla, že jsem skoro nemohla hrát. Káťa mě ale podržela a hrála i za mě.
Nebyly zkušené soupeřky po zápase naštvané, že je porazily mladé juniorky? Ne, i nám pogratulovaly. Bylo to fajn.
Badminton hraje na vrcholové úrovni i vaše sestra Petra. Proč nejste úspěšný deblový pár spolu? Petra hraje hlavně dvouhru. Navíc bychom se spolu asi pokousaly.
Váš tatínek působí v ústeckém klubu jako trenér. Přivedl vás k badmintonu on, nebo to bylo naopak? Táta měl kamaráda, co hrál badminton. Přes něho se k němu dostal a přivedl i mě. Jak jsem začala jezdit na turnaje, vystudoval i na trenérskou licenci.
Mamka také hraje? Jste badmintonová rodina? Mamka chodí hrát s neregistrovanými hráči, takže vlastně ano.
Kolikrát týdně trénujete? Třikrát plus o víkendu jsou během sezony od září do jara většinou turnaje.
Dá se hraním badmintonu v Čechách uživit? Asi ne. Právě proto se dost věnuji i škole. Časem budu mít badminton asi spíš jen pro zábavu.
Jste v badmintonu dobrá. Jak jste se vypracovala? Táta mě k němu přivedl, hra mě začala hned bavit. Snažila jsme se a najednou přišly i úspěchy. Vše šlo tak nějak přirozeně samo.
Jste štíhlá, máte vysokou postavu oproti ostatním hráčkám v ústeckém klubu. Je tohle nějaká výhoda? Když bych byla vysoká a k tomu ještě mrštná, tak ano. Mrštná ale moc nejsem. Já patřím mezi pomalejší hráčky.
Jaké jsou vaše badmintonové cíle a přání? Nic speciálního ani nemám, na nic si nemyslím. Badminton je sice olympijským sportem, já se chci ale hrou především bavit.
