Obléhání hradu Chalus-Chabrol se stalo 25. března roku 1199 osudným jednomu z nejslavnějších králů Anglie. Šíp vystřelený z kuše obráncem hradu zasáhl krále do ramene. O dvanáct dní později vydechl chrabrý válečník naposledy. Kolovaly fámy o tom, že šíp byl otrávený. Historici a lékaři se ale přiklánějí k názoru, že král podlehl infekci, která se mu dostala do rány. Zabila ho gangréna nebo otrava krve.
Rozebraný král
Mrtvola krále Richarda I. byla po smrti „rozporcována“. Vnitřnosti byly uloženy do rakve, jež zůstala v Chalus. Tělo putovalo do opatství Fontevraud v Anjou. Nejdelší cestu podniklo Richardovo chrabré „lví“ srdce. Bylo balzamováno a odvezeno do 500 kilometrů vzdáleného Rouenu, jenž sloužil jako základna anglických ozbrojených sil v Normandii. Tam královo srdce uložili v katedrále Notre Dame.
V roce 1838 narazil při průzkumu rouenské katedrály místní historik Achille Deville na olověnou schránku velikosti krabice od bot. Latinský nápis na stěně hlásal: „HIC IACET COR RICARDI REGIS ANGLORUM” čili „Tady je srdce Richarda, krále Anglie.“ Deville obsah schránky prohlédl a došel k závěru, že opravdu skrývá srdce krále Richarda I. Skutečně důkladný vědecký výzkum balzamovaného srdce byl proveden teprve nyní.
Balzamování bylo v kurzu
Francouzský kriminalistický patolog a antropolog Philippe Charlier odebral z balzamovaného srdce pouhé dva gramy materiálu a ten podrobil zevrubným analýzám. Výsledky publikoval ve vědeckém časopise Nature Scientific Reports.
V tkáni našli vědci pylová zrna máty, myrty a dalších rostlin používaných ve středověku k balzamování. Na srdci se našel také pyl zvonků a topolů, které kvetly v době, kdy král zemřel a kdy balzamovači manipulovali s jeho vnitřnostmi. Vysoký obsah vápníku prozradil, že k balzamování bylo použito i vápno. Zajímavé bylo zjištění přítomnosti kadidla, protože vědci dosud nepředpokládali, že by se pro balzamování používalo.
Ve středověku se církev snažila potlačit zvyk balzamování těl významných osobností, protože v něm viděla dědictví z pohanských dob. Výzkum srdce Richarda I. ale jasně dokládá, že zvyk tomuto tlaku odolával.
Velikost vzorku nedovolila jeho datování radiouhlíkovou metodou ani genetické analýzy, které by odhalily dědičné charakteristiky středověkého krále. Podařilo se ale odhalit přítomnost širokého spektra bakterií. Jde o celkem běžné druhy mikrobů. Na žádného z nich nelze ukázat prstem jako na původce královy smrti.
Zdroj: VTM.cz
