Písecký hřebčinec se stal v roce 2010 národní kulturní památkou. Letos oslaví dvě stě let od svého vzniku.
Stáje s voňavým senem a statnými plemeníky, kteří často vítězí na závodech. Kolem louky, na nichž se prohánějí zdatní jezdci na ušlechtilých koních. Takový pohled se naskytne každému, kdo se zastaví u píseckého hřebčince.
Ten je od prvního července 2010 národní kulturní památkou. Areál ve stylu pozdního historismu pochází z roku 1902, fasády z neomítaných cihel připomínají anglické budovy šestnáctého a sedmnáctého století. „Nejde ale jen o unikátní architekturu, důležité je, že plní od založení bez přestávky svou původní funkci,“ poznamenává ředitel Zemského hřebčince Písek Jan Pellar.
Letos slaví hřebčinec kulaté výročí, první písemná zmínka o něm pochází z roku 1811. Tehdy byli koně ustájení blíž k centru města, ve Švantlově dvoře blízko současného domu dětí a plavecké haly. Původní byl ale stísněný a neměl ani jízdárnu. Na počátku minulého století se tedy rozhodli vybudovat nový. „V září roku 1902 přestěhovali do nově postaveného hřebčince prvních 152 hřebců z původního ve Švantlově dvoře,“ líčí ředitel Prácheňského muzea Jiří Prášek.
Návštěvníci se mohou na nádvoří mezi stájemi a správní budovou vyfotit u bronzové sochy koně. Málokdo pozná, že kůň je až na velikost stejný jako ten pod svatým Václavem v Praze. Josef Václav Myslbek totiž vytvořil slavnou sochu pro Václavské náměstí podle koně z píseckého hřebčince. „Mistr Myslbek si nechal přivést každý den do ateliéru ryzáka Arda. Ardo II. byl sice ve stáji v Praze, ale vedený pod píseckým hřebčincem,“ připomíná Pellar. Zatímco na přelomu devatenáctého a dvacátého století bylo v Čechách sedm hřebčinců a na Moravě tři, dnes je jeden v Písku a druhý v moravském Tlumačově. Areál každoročně přiláká návštěvníky řadou akcí. Chovatelský den bude letos tou nejvýznamnější – 20. srpna připomene dvousetleté výročí chovu koní v Písku. Dále na červen plánují jezdecké skokové závody nebo o měsíc později Mistrovství České republiky v jízdě v dámském sedle.
