Vlaky jsou jeho obživou i obrovským koníčkem. Nejenže pracuje na dráze, ale v soukromí vyrábí a sbírá modely českých lokomotiv. Emil Urbánek z Moravské Nové Vsi se modelářství věnoval od mládí. Pak se ale rozhodl vyrábět pouze modely takzvané velikosti nula v měřítku 1:45 s rozchodem kolejí dvaatřicet milimetrů, které patří k těm větším.
„Začínal jsem jako všichni vláčkaři na modelech různých velikostí z bývalého východního Německa. S postupem doby se k nám dostaly i modely jiných výrobců, které se začaly prodávat, nebo jsme si je vyráběli sami,“ popisuje Urbánek.
Stejně jak se někteří železniční modeláři soustředili na výrobu vagonů, on si vybral krásné československé a české lokomotivy. Dnes jich má doma patnáct.
„Chtěl bych vytvořit celou řadu lokomotiv, které se v Československu a později v České republice do roku 2000 vyráběly od těch nejmenších posunovacích až po naše nejvýkonnější lokomotivy,“ vypráví modelář o svém téměř celoživotním snu.
Přestože Emil Urbánek doma vlastní kolejiště nemá, i jeho vláčky jezdí. „Kdyby nefungovaly, nemohly by to být skutečné modely. Čas od času je postavím na zkušební kolejnici a pouštím si je jen tak pro radost,“ říká s úsměvem sběratel.
Ve vitríně obývacího pokoje má umístěného Skokana, Lego, Rosničku, Hektora, Čmeláka, Veselou krávu, Malého čmeláka, Bardotku neboli Prsatou, Brejlovce a další krásky na kolejích.
„Teď pracuji na Kyklopovi. Říká se mu tak proto, že měl jedno velké světlo uprostřed,“ ukazuje Urbánek se zájmem.
Kapoty lokomotiv vyrábí z kovu a plastu. „Je to všechno ruční práce. Koupím si plastový plát v šířce, jakou potřebuji, a podle nejrůznějších plánků, obrázků, typových listů a dokumentů vyřezávám desítky malinkatých součástí, aby do sebe perfektně zapadly. Vyrobím si kovový podvozek, na který kapotu posadím a všechno dodělám,“ vysvětluje Urbánek.
Kromě nostalgické řady lokomotiv ale Emil Urbánek sbírá také škodovky. „Jsem totiž škodovácký nadšenec. Když se na trhu objeví nějaký nový typ, hned ho musím mít. Kdysi se mi do ruky dostala první plastová škodovka. Dnes už mám kompletní řadu,“ libuje si sběratel.
Stěny jeho pracovny jsou obložené vitrínami s autíčky naskládanými na přepravních vagonech. Ty si modelář vyrábí také sám. „Chtěl bych nakonec nechat zapsat celý dvaadvacetimetrový vlak do České knihy rekordů,“ přibližuje své plány železničář.
