Maltézskému rytíři Karlu Paarovi kvete v erbu rožmberská růže
Nová výstava ve Valdštejnské jízdárně představuje rod Rožmberků. Přestože poslední Rožmberk zemřel před čtyřmi sty lety, v barokním paláci na Malé Straně žije maltézský rytíř Karel Paar, v jehož erbu stále kvete rožmberská růže.
Jste velkopřevorem maltézských rytířů. Psal jste si to někdy do kolonky povolaní?
Do žádné kolonky to určitě nepíšu. Jsem regionální šéf, představený našeho řádu v Čechách.
Jak dlouho působí maltézští rytíři v Čechách?
České velkopřevorství je nejstarší na světě. Povolal je sem přímo ze Svaté země kníže Vladislav v polovině 12. století.
Kde se řád usadil?
Tady na Malé Straně, získali jsme kostel Panny Marie a začali budovat špitály. Rytíři měli také chránit nově vybudovaný Juditin most, protože tehdy ještě neměla Malá Strana hradby.
Řád vznikl na ochranu poutníků, čím se zabývá dnes?
Pořád chrání potřebné. I když už jinak než s mečem v ruce. Zřizujeme hospice a špitály, dokonce i školy po celém světě.
Málo se ví o tom, že maltézští rytíři jsou nejmenším státem na světě.
Řád má suverenitu, podléhá jen papeži, je ale státem bez území. Vydává vlastní poštovní známky, vlastní pasy a stejně jako jiné státy máme vládu a své velvyslance v desítkách zemí celého světa.
Nestýská se vám po Římě? Patnáct let jste působil v řádové radě, vlastně ve vládě maltézských rytířů…
Byl to krásný čas. Jako řeholník musíte být tam, kde je vás potřeba.
Do Čech jste se vrátil po čtyřiceti letech, změnili jsme se hodně?
Hodně se tu změnilo. Byla to pro mě velká změna, jsou tu jiní lidé, jiná mentalita. Změnili se i takové věci, jako je jazyk, používají se jiná slova, jiné výrazy. Některá dnes běžná slova bych se tehdy styděl použít.
Rod Paarů je spojen s počátkem pošt v Čechách.
Paarové dostali od císaře privilegium na organizování pošty v Čechách, Rakousku i Uhrách. Byli první, kdo provozoval poštovní systém. Dá se říct, že to byl pro rodinu dobrý kšeft. Až v dobách Marie Terezie přišel stát na to, že by to mohl sám provozovat a poštu od nás koupil. Paarům zůstal jen titul, můj starší bratr je dodnes nejvyšší dědičný poštmistr.
Paarové byli bohatí na zajímavé osobnosti, Eduard Paar byl pobočníkem císaře Františka Josefa.
To byl pradědečkův bratr. Dlouhý čas byl pobočníkem a měl úplnou důvěru císaře. Kdyby měl František Josef přítele, byl by to prastrýc Eduard. On sdělil císaři všechny špatné zprávy o smrti jeho ženy i syna. Dokázal udržet tajemství, nikomu ani v rodině neřekl, proč k sebevraždě korunního prince Rudolfa došlo.
Půjdete se podívat na velkou výstavu o Rožmbercích?
Určitě půjdu. Ještě počkám, až přijede můj bratr a půjdeme se tam podívat společně.
Vyrůstal jste v Bechyni, na zámku, kde sídlil poslední Rožmberk Petr Vok…
Jeho bratr Vilém mu nedal žádný zámek, tak si musel koupit právě Bechyni. Starý hrad pak nádherně přestavěl na renesanční sídlo.
Setkával jste se v zámku se památkami na Petra Voka?
Určitě. Žil tam čtrnáct let, než se odstěhoval do Třeboně. Na zámku ho dodnes leccos připomíná. Když na nádvoří opadávala omítka, objevily se pod ní staré fresky, kterými nechal vyzdobit zámek. Petr Vok založil také Černickou oboru, pár kilometrů od Bechyně, kde jsme jako děti vyrůstali. Žili jsme uprostřed lesa, ve vile na kraji velké louky, kam každý den vycházeli jeleni.
Je na zámku i bílá paní?
Samozřejmě. Kde byli Rožmberkové, je i legenda o bílé paní. Ale nepamatuju si že by tam něco strašilo.
Jak se dostali Paarové na Bechyni?
Petr Vok byl renesanční člověk, sbíral umění, hodně stavěl a zadlužené panství musel prodat. Pak ho získali Šternberkové a po nich ho v 18. století zdědil jeden z mých předků.
Máte v erbu červenou rožmberskou růži, jak se tam dostala?
Dalším sňatkem. Jeden z Paarů si vzal poslední příslušnici rodu Švamberků, kteří byli dědici Rožmberků. Pak požádal císaře o polepšení erbu a získal do něj jak švamberskou labuť, tak rožmberskou růži.
