Dva roky vyráběl František Sýkora z Českých Budějovic ve své dílně plachetnici a snil o dalekých mořích a krajích. Hlavně o Polynésii. Když tam se ženou za pár let na této bárce skutečně doplul, našel ráj, jaký si představoval. „Největším zážitkem z celé tříleté cesty byla pro mě Polynésie. Nejen krásná příroda, ale hlavně místní lidé, kteří jsou otevření, přátelští, nezištní a nezáludní,“ vzpomíná.
Překvapil je například řidič auta, jež si manželé stopli k cestě na nákup. Šofér považoval za samozřejmé počkat na ně před obchodem a odvézt je i nazpátek. „Možná tak kdysi fungoval i ten náš svět, ale teď děláme pravý opak – zatímco oni se soustředí na příjemné stránky života, my vyhledáváme problémy a užíváme si jich. Přímo si v tom chrochtáme,“ míní pětapadesátiletý počítačový technik.
Budějovičtí mořeplavci se na cestu vydali v létě roku 2005 a vrátili se do přístavu přesně po třech letech, 14. července 2008. Vyrazili z Itálie na západ přes Středomoří, Atlantik do Karibiku, pak přes Panamu a Pacifik do Polynésie, dále do Austrálie přes Indonésii, Malajsii, poté Indickým oceánem do Rudého moře a Suezem zpět do Itálie. Celkem zdolali 27,5 tisíce námořních mil.
Námořníci trasu nazývají Cesta bosé nohy, protože je tam teplo a loď pluje s větrem od východu k západu přesně tak, jak vanou pasáty. „Vydává se tudy spousta lidí, ale nepotkali jsme nikoho, kdo by měl menší loď než my,“ upozorňuje Sýkora. Postavil loď dlouhou jen 7,65 metru, aby vyhovovala i podmínkám přepravy po silnici. Plachetnice pojmenovaná Karya podle řecké bohyně zvládla cestu bez problémů, osvědčilo se i větrné kormidlo sloužící jako autopilot.
Vzhledem k tomu, že si Sýkora jachtu vyrobil sám, nepovažuje takový výlet za příliš finančně náročný. Skromnější způsob života na moři přišel manžele asi na 150 tisíc ročně.
Manželé pluli tři roky po světě
František Sýkora a jeho manželka Danuše Kleštincová zvládli cestu kolem světa na malé plachetnici. Teď o tom napsali knihu.
