Nebýt kauzy Philips, nebyla by dnes Markéta Regecová tam, kde je. Má hodnotné nemovitosti, podniká a na kontě jí leží miliony. I kdyby už do konce života nehnula prstem, měla by se dobře. Jak se to drobné blondýnce s výučním listem kadeřnice podařilo? Jednoduše. Před deseti lety si postavila hlavu, že neprodá za nadiktovanou cenu pozemek v Hranicích, na kterém měla stát čistička pro továrnu Philips. Chtěla víc. Bojovala, soudila se, nechala se vláčet v médiích. A nakonec? Vyhrála.
Chtěla opravit dům
Dům Markéty Regecové v Drahotuších prý nejde přehlédnout. Alespoň to tvrdili místní lidé. A měli pravdu, je opravdu ozdobou náměstí. Opravený měšťanský dům má novou fasádu, která podtrhuje jeho starou krásu. V průjezdu s klenbami jsou dvoje dveře, jedny vedou k dětské lékařce, druhé do kadeřnictví. A to je královstvím milionářky Markéty Regecové.
„Kvůli tomuto domu celá kauza vlastně začala,“ ohlíží se deset let zpátky sedmatřicetiletá Regecová. Tehdy podnikala ve své památkově chráněné nemovitosti, které ovšem zub času pomalu ukousával z její honosnosti a dělal z ní chátrající barabiznu. Rozvedená žena s malou dcerou si nemohla dovolit opravit ji tak, jak by si zasluhovala. Česání, barvení a ondulování miliony rozhodně nevynášelo. Pak se ovšem objevila šance.
„V roce 1999 začala hranická radnice vykupovat od majitelů pozemky, na kterých měla stát továrna na obrazovky. Jedna parcela patřila i mně a historicky náležela právě k domu, ve kterém jsem měla kadeřnictví. Od města přišla nabídka na odkup hektarového pozemku. Stejně jako mnozí jiní jsem podepsala s městem smlouvu o smlouvě budoucí,“ vzpomněla Regecová.
Ve smlouvě ale nebyla o ceně za parcelu ani zmínka, teprve až za čas přišla konkrétní nabídka. „Za metr čtvereční mi nabízeli sto pět korun. Jenže se objevily spekulace, že některým lidem vyplácejí i více. To mě zaujalo. Ptala jsem se odborníků a ti mi poradili, abych žádala alespoň sto padesát korun,“ řekla Regecová. Úředníky města tím ale rozesmála. Řekli jí, že za takovou sumu o její půdu nemají zájem.
Soukolí kauzy se tím začalo dávat do pohybu. Když nemají zájem, nebudu se vnucovat, řekla si Markéta Regecová a nabídla svůj pozemek soukromé firmě, která byla ochotna jí vyplatit čtyři sta tisíc na ruku a za pět milionů opravit dům.
„To byla nabídka, která se neodmítá. Ráda jsem na ni kývla,“ řekla Regecová. Tehdy přišla nadšená domů, očima pohladila starý dům a představovala si, jak bude vypadat v novém kabátě. Jenže dlouho se z té vidiny netěšila.
Úředníci zjistili, že přestřelili a její pozemek město potřebuje. Radní s ní začali vyjednávat. I cena sto padesát korun za metr čtvereční se najednou nezdála být překážkou. Jenže Regecová musela s pravdou ven.
„Když jsem přiznala, že pozemek prodávám, přihnala jsem tím bouři. Najednou se oháněli smlouvou o smlouvě budoucí, která ale podle mých právníků neměla žádnou hodnotu. Přesto na mě radní podali trestní oznámení za podvod,“ řekla Regecová.
Nátlak začal sílit
Jednoho dne vstoupil do kadeřnictví muž, který ovšem netoužil po novém sestřihu. „Byl to náměstek policejního prezidenta Václav Jakubík, který za mnou přišel s tím, že je vyslancem ministra Grosse. Apeloval na mě, abych nedělala problémy,“ řekla Regecová.
Tříhodinové naléhání pro ni byla silná káva. Navíc čelila další nepříjemnosti: firma, která měla od ní pozemek kupovat, od smlouvy ustoupila. Nechtěla být spojována s veřejně propíranou kauzou. Markéta Regecová se musela smířit s tím, že její dům bude muset nový kabát ještě oželet. Sama sobě ale slíbila, že jednou ho do něj obleče. Před sebou ještě měla soud, který měl rozseknout, jestli jednala podvodně. „Okresní soud v Přerově žalobu města Hranice zamítl. Soudce označil smlouvu o smlouvě budoucí za neplatnou,“ vzpomněl Jiří Mládek, který se tehdy o soud se slavnou kadeřnicí zajímal.
První výhra, která Regecovou v boji proti hranické radnici posílila. Už nebyla ochotna zbavit se svého pole za sto padesát korun, ale za tisíc pět set korun za metr čtvereční.
Bez přítele by nevydržela
„Denně mě bombardovali novináři. Sesypaly se na mě výčitky lidí, že bráním výstavbě továrny, která tady dá práci tisícům lidí. Dostávala jsem sprosté anonymy. Dokonce mi jeden čas telefonoval nějaký muž s výhrůžkou, že mě zabije. Bála jsem se o dceru i o sebe. Věc jsem řešila přes policii a psychicky mě to drtilo. Nebýt mého přítele, se kterým jsem dodnes, tak bych takový tlak nevydržela. Ale podržel mě a o tu částku jsme bojovali,“ vypověděla Regecová.
Nakonec dosáhla úspěchu. Přesnou sumu, kterou za pozemek od města i od Philipsu získala, nikdy nezveřejnila, neoficiální zdroje ale tvrdí, že si přišla na dvacet milionů korun. Každopádně opravila dům, koupila si vůz Opel Astra, se kterým stále jezdí, a zajistila i svou dceru.
Ve své „oficíně“ pracuje nadále a občas tady někdo deset let starou kauzu vzpomene. „Třeba když se vrátí z dovolené a řekne, že se ho tam ptali: Vy jste z Hranic? Jé, tam bydlí ta Regecová, ne?“ V současnosti je tak známější Hraničankou než třeba slavný rodák, lékař a buditel Josef Gallaš. Markéta Regecová připouští, že zkušenost to byla k nezaplacení, ale vrátit se deset let zpět by nechtěla. Kauza jí sice přinesla miliony, ale vzala část soukromí, někteří lidé se na ni dodnes dívají skrz prsty a považují ji za hamižnou ženskou.
S poznámkami se musí vyrovnat i její devatenáctiletá dcera, která studuje v Přerově. „Občas jí někdo ironicky předhodí, že jsme milionáři. S narážkami si ale umí poradit. Ignoruje je,“ řekla Regecová.
