Martin Kadlec, velký herec malých rolí | E15.cz

Martin Kadlec, velký herec malých rolí

Je jim třiatřicet a vedou zajímavý život. V seriálu Generace 77 představujeme Martina Kadlece, muže mnoha tváří.

Já ledačím jsem byl v tom božím světě a čím jsem byl, tím jsem byl rád, praví Jan Neruda „A ještě budu,“ dodává liberecký novinář, herec, hokejista, skladatel, písničkář a režisér Martin Kadlec. Patří k těm, kteří se narodili v roce Charty 77, pod čínským znamením Hada a „zvěrokruhovou“ Pannou. Ta k němu se svým smyslem pro řád a rozum moc nesedí, zato had pasuje spolehlivě. V Asii je proslulý moudrostí a ostrovtipem. „Hadí“ muž je citlivý a plný humoru.

Hokej i divadlo

„Jsem hlavní herec malých rolí,“ tvrdí o sobě Kadlec, dlouholetý člen libereckého alternativního Krátkého a úderného divadla, bývalý záložní brankář libereckého HC Stadion, moderátor a rozhlasák. Jen málo lidí má takový rozpřah a zvládá ho.
„Když jsem hrál současně divadlo a hokej, byl jsem trochu schizofrenik,“ připouští Kadlec. Hokej už aktivně nehraje, zato má řadu jiných „jobů“.
Jako dítě ho předurčili k tomu stát se druhým Dominátorem. Vychodil sportovní základku vedle libereckého stadionu. Kolem dvacítky se to ale zvrtlo. Zlákala ho muzika a divadlo. „Hrál jsem je jako dítě, ale loutkové. A vyrostl jsem na písničkách, které brnkal můj o čtyři roky starší brácha na kytaru, od Ježkovek, přes Semafor až po country a folk,“ vysvětluje Kadlec.
Po devítce se přihlásil na Střední uměleckou školu ve Frýdlantě. „Bylo to něco mezi gymplem a konzervatoří, matika jen dva roky. A šance dělat divadlo a muziku. Pro mě ideální,“ konstatuje.
Školu ale zrušili. „Prý by plodila moc herců, kteří by neměli uplatnění. Mí spolužáci, kteří jsou dnes známí jako herci či moderátoři, jsou důkazem opaku,“ říká Kadlec. Mezi nimi byli i lidé, kteří založili Krátké a úderné divadlo Jakub Žáček, syn básníka Jiřího Žáčka, dnes herec a moderátor, Gabriela Vodrážková, Taťána z Loun ze seriálu na HBO, Marek Ottl, renomovaný pozounista, či Miroslav Holubec, dnes rozhlasový moderátor, scenárista a režisér.
„Nechali nás ještě odmaturovat, ale jako manažery kulturních zařízení. Nevyhnuli jsme se hrůzám, jako je účetnictví a podniková ekonomika,“ doplnil Kadlec.
Všechno, kolem čeho se točil dál, souviselo hlavně s divadlem nebo muzikou. „Zkoušel jsem to i na loutkařinu, dostal jsem se do užšího kola, prošel mezi čtyřicet, ale nakonec mě nevybrali,“ vzpomíná Kadlec. Civilní vojenskou službu si „odkroutil“ jako kulisák a technik v libereckém Naivním divadle.
Ke Krátkému a údernému divadlu se dostal přes moderování. Bylo mu osmnáct. „Měl jsem v Experimentálním studiu pořady, do kterých jsem si kúďáky zval. Pak jsem to začal dělat i pro ně. Když místo slova nastoupila muzika, nevěděli, co se mnou. Začali mi přidělovat malé role a dělal jsem inspicienta,“ vzpomíná Kadlec. Vrcholem jeho herecké dráhy jsou podle něj „klády“ beze slov. „Speciálně pro mě napsali postavu němého hejkala. V ní jsem dosáhl absolutní dokonalosti,“ zasní se. Hokej ale hrál do téměř dvaadvaceti. „Dva roky jsem byl dokonce brankářem libereckého A týmu. Pak mu neprodloužili smlouvu. „Rozhodli, že dál to bude hlavně divadlo a muzika,“ říká Kadlec. Hraje ve dvou kapelách – Disneyband a Mokrý stoupačky.
„Ta první je moje dítě od samého začátku,“ říká Kadlec. Došlo na ni spíš z nouze. „Skládal jsem písničky, obcházel kapely a snažil se udat je, ale nikdo je nechtěl. Tak jsem si řekl, že je zahraju sám, a s pár kamarády jsme dali dohromady kapelu. Mezitím jsem začal skládat pro divadlo a přihlásil se folkový Jarret. Kamarádi z kapely ale po čase začali odcházet jinam a nakonec jsme zbyli dva se zpěvačkou,“ vysvětluje. Bigbít se přeměnil na folk. Natočili dvě cédéčka. Kadlec skládá texty, muziku, hraje na kytaru, zpívá, produkuje. „Kdybych si měl vybrat mezi všemi svými láskami, tak tahle bude ta první,“ přiznává.

Pilot s kytarou

Mokrý stoupačky jsou jen recese. „Vyblbneme se. Jsem tam za pilota bývalých československých arerolinií. Uniformu jsem dostal u příležitosti předávání anticen Big Brother awards, to je soutěž o největšího slídila. Napsal jsem písničku o detekčních rámech na letištích, co vás prošacujou až do žaludku. V uniformě se mi tak zalíbilo, že v ní vystupuju dodnes,“ líčí.
Aby to nebylo málo, pustil se i do muzikálu. S „kúďáky“ a dětmi z jablonecké umělecké školy. Jmenuje se Filmový fanda a je o klukovi, co ho na čtrnáct let zapomněli v kině. „Dělal jsem pro ně muziku a texty a motám se kolem režie. Je to fofr, protože premiéru máme už v půlce listopadu,“ vysvětluje. A taky se musí něčím živit. „Dělám sportovního zpravodaje Českého rozhlasu Sever. Aspoň tím jsem zůstal u sportu,“ dodává Kadlec.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!