Devatenáctiletý karvinský kanoista Ondřej Cvikl by si rád sjel divoké řeky na Novém Zélandu. Úspěchy v juniorské kategorii ho však zavázaly natolik, že takové dobrodružství se zatím odsunulo na neurčito.
V minulém roce získal titul mistra Evropy v závodě tříčlenných hlídek. O měsíc dříve v Německu na mistrovství světa skončil třetí. „A to jsme ještě paradoxně měli smůlu, protože jsme zajeli čistou jízdu. Rozhodčím se ale nezdálo projetí branky, takže jsme dostali dvě sekundy navíc. Tím jsme přišli o titul. V Německu jsme aspoň ukázali, že naše výsledky nejsou náhoda,“ říká Cvikl.
V individuálním závodě dojel na třináctém místě. Mrzelo ho to, protože prvních deset postupovalo do finále. „To byla škoda, protože bych měl na dobrý výsledek,“ myslí si mladý kanoista.
V letošním roce přestoupil do pražského klubu USK Praha. A zároveň se přesunul z juniorské kategorie do dospělé a také do kategorie závodníků do třiadvaceti let. Nečekal však žádné velké výsledky.
„Nominace do třiadvacítky mi bohužel unikla. V dospělých jsem se dvakrát dostal do finále Českého poháru. Pak jsem navštívil čtyři závody světové série, kde jsem sbíral zkušenosti,“ popisuje Cvikl.
V červnu se mu podařilo dostat v jednom závodě do první desítky. Skončil desátý. „Tam mi rozhodčí diskutabilně připsali padesát sekund. Jinak bych byl asi na pátém místě. Škoda,“ ještě dnes lituje závodník.
Kvalifikace na olympiádu
Příští rok v únoru pojede na šestitýdenní soustředění do Austrálie. Pokusí se probojovat na olympiádu. „Ale hlavně mne čeká nominace do třiadvacítky. I když olympiáda by byla taky super, ale zůstávám nohama na zemi,“ poznamenává Cvikl.
Své první jízdy zažil ve dvanácti letech v Karviné na řece Olši pod trenérem Romanem Neugebauerem. Olše však zrovna nepatří k rozbouřeným řekám. Cvikl se tam naučil pouze základní techniku.
„Proto jsme začali jezdit na umělé slalomové kanály do pražské Troji a do Roudnice nad Labem. Bylo to obtížné, protože jsme neměli zázemí jako ostatní kluby. Museli jsme jezdit daleko,“ vzpomíná Cvikl na své začátky.
Nyní studuje na karvinském gymnáziu. Je ve čtvrťáku, za rok ho čeká maturita. „Nějak to zvládnu. Ale raději bych bojoval na divoké vodě,“ říká se smíchem.
Po gymnáziu by chtěl studovat fakultu tělesné výchovy a sportu na Karlově univerzitě, a to obor trenérství, tělovýchova, sport. Do rodné Karviné se vrací právě kvůli studiu. „Většinou na tři až čtyři dny. To si pak vždycky s mým bývalým trenérem jedu zatrénovat na Olši,“ říká Cvikl.
Mimo sport nemá moc času na jiné koníčky. Kromě školy se snaží věnovat přítelkyni a kamarádům. A přemítá, že si někdy sjede pořádnou přírodní „divočinu“.
„Jenže na to není čas. Do budoucna bych si chtěl sjet něco velkého. Nádherné řeky jsou třeba na Novém Zélandu, kde je nádherná příroda. Ale i v Česku. Třeba pod lipenskou přehradou se párkrát do roka pustí voda a jsou tam krásné peřeje,“ uzavírá Cvikl.
