Přímo na Masarykově náměstí moc restaurací, které nabízejí polední menu, není. Kromě jediné tak musí lidé, kteří chtějí poobědvat, spíše do bočních ulic nebo mnohem dále. Kvalita jídel, až na výjimky, nijak zvlášť nekolísá, velké rozdíly jsou v přístupu personálu. Někde si zákazníka všimnou okamžitě, takže má polévku na talíři ještě dříve, než si sedne. Třeba v Televizním klubu. Jinde, když vládne polední frmol, se na obsluhu čeká. Třeba hned v první testované restauraci Pod muzeem.
Restaurace Pod muzeem
Přímo na Masarykově náměstí bylo v pondělí po jedenácté hodině dopoledne v restauraci Pod muzeem plno. Místo bylo jen na pohovce u vchodu. Zřejmě to nebyl dobrý nápad, protože si nás nikdo z personálu nevšímal. Ale že by se servírky loudaly, to se nedá říct. Když už jsme chtěli odejít, uvolnilo se místo u stolu. Výběr z menu, od domácí žemlovky, přes klasický smažený sýr s bramborem, živáňskou pečeni s kaší až po kuřecí steak se šunkou a se sýrem. Od pětasedmdesáti do pětadevadesáti korun. „Jsem tady potřetí. Porce by mohly být klidně větší, ale nemá smysl se přejídat,“ řekl osmatřicetiletý nákupčí Petr Sedlář.
Mariana
Stylová, dřevem obložená restaurace Mariana se nachází na Dlouhé ulici. Výběr je bohatý, za pětasedmdesát korun měli kuřecí prsa na grilu, dušené hovězí na hříbkách. Pro ty, co mají rádi sladké, nabízelo polední menu palačinky s medem a zmrzlinou.
Náročnější jedlíky uspokojí manažerské menu, což jsou cenově zvýhodněné minutky z klasického jídelního lístku. Stojí sto korun „Chodím sem jednou, dvakrát týdně a vždycky jsem spokojená,“ podotkla pětapadesátiletá manažerka Hana Brodzáková.
Televizní klub
Další navštívenou restaurací je Televizní klub na Přívozské ulici. Levné menu za osmašedesát korun nabízí především českou kuchyni. V den našeho testu měli krupicovou polévku s vejci, pikantní hovězí guláš s knedlíkem, přírodní vepřový řízek a další klasiku. Z vyvýšených stolů je vidět až do čisté kuchyně. Vedle u stolu zrovna dojídal svůj guláš s nápadně žlutými knedlíky devětapadesátiletý pojišťovací makléř Otmar Havel. „Dobře jsem se najedl. Chutná mi tady. A navíc tady mají dobré ceny,“ spokojeně prohlásil pojišťovák. Obsluha je rychlá. Ještě jsme si neobjednali a na stole už stála polévka.
U námořníka
Jako v lodi si můžete připadat v restauraci U námořníka na Milíčově ulici. Menu je sice levné, od devětašedesáti korun, ale za tu cenu dostanete velmi tenkou pizzu. Na výběr jsou tři druhy. Menu nabízí ještě špagety carbonara za dvaasedmdesát korun, o tři koruny více stály vepřové medailonky s bramborovou kaší. Volíme vegetariánskou pizzu. Ze slibovaných patnácti minut se čekací doba protáhla na pětadvacet. Pizza byla tenká asi milimetr, na ní žampiony z konzervy, hrstka zeleniny a špetka eidamu. Náš šestadvacetiletý spolustolovník Radek Odehnal si dal šunkovou. „Když mi ji donesli, tak jsem v první chvíli myslel, že je z mrazáku,“ poznamenal brněnský zvukař.
U rady
Polední menu nabízí i restaurace U rady v Poštovní ulici. Za čtyřiasedmdesát korun jsme mohli dostat zeleninový vývar, buď s vepřovými nudličkami azu, štěpánskou hovězí pečení nebo s jelením gulášem se špekovým knedlíkem. Ten stál o dvaadvacet korun více. Pětačtyřicetiletý barman Pavel Němčík a jeho o dva roky starší kolega Dušan Serdel navštěvují hospodu pravidelně. „Vaří tady dobře. Tak třikrát, čtyřikrát týdně. Nepamatuji, že by nám nechutnalo,“ shodli se. I když je restaurant proslulý spíše plzeňským pivem, denně kuchyně vyprodukuje až 150 obědů. „Snažíme se o to, jednou za dva měsíce naše menu ozvláštňovat zvěřinou, jako třeba dnes jelenem,“ uvedl sedmačtyřicetiletý číšník Jiří Bílý.
Garage
Při vstupu do rockenrolové Garáže na Zahradní ulici nejdříve upoutají klasické píchačky, včetně zásobníku na docházkové listy. Ale povinně tam chodit nikdo nemusí. Menu stojí od pětašedesáti do devětasedmdesáti korun, v nabídce měli těstovinový salát s kuřecím masem, hovězí pečeni na paprice a katův šleh s hranolkami. Polévka byla uzená s kroupami.
V Garáži se sedí na sedačkách jako v autě, ale i na klasických dřevěných lavicích. Polévku přinese obsluha ve velké míse a každý si může nabrat, kolik sní. Druhé jídlo nám číšnice donesla na stůl hned, jakmile jsme dojedli. „Garage navštěvuji jen občas. Vadí mi, že už v poledne nemají jedno ze tří nabízených jídel. Dá se sice rezervovat, ale na to nemám čas,“ řekla Jana Petráková.
Burfi
Na závěr navštěvujeme alternativu klasických jídel – vegetariánskou restauraci Burfi na Sokolské třídě. „Naše jídla nenesou stopy násilí a jejich příprava nezatěžuje přírodu,“ tvrdí jejich webovky.
„V co největší míře vaříme z čerstvých surovin, vyhýbáme se polotovarům, umělým přísadám, geneticky upraveným potravinám, chemickým zvýrazňovačům chuti, éčkům a podobně,“ tvrdí majitel Kašaava Kempe.
Chceme se přesvědčit, jak takové jídlo chutná. Personál je u stolu krátce poté, co se usadíme. Menu má každý den pouze jednu položku. V den, kdy jsme dorazili, měli sójovou svíčkovou, těstoviny a dezert. Polévka byla pohanková.
Jídlo bylo spíše průměrné. Ale na druhou stranu, v Burfi máte možnost si přidat. Pořád za cenu menu, tedy do pětaosmdesáti korun. Komu se nechce z kanceláře ven, nabízí Burfi možnost, v centru a Mariánských Horách si nechat jídlo zdarma dovézt.
