Měsíc po povodni: mokro

Domek u Štrůdlových v Benešově nad Ploučnicí má v přízemí usazená nová okna, uvnitř bytu ale pořád hučí vysoušeče. „Snad příští týden to už bude k nastěhování. Ale pořád je tady mokro,“ říká Josef Štrůdl. Jeho rodina je jednou z těch, které před měsícem vyhnala z domu blesková povodeň. Sedmička byla na místě tehdy a nyní znovu zjišťovala situaci. Štrůdlovi, stejně jako většina vyplavených, se zatím domů vrátit nemohou.
„Statik říká, že to bude vysychat možná až pět let,“ povzdychl si Štrůdl a lehce drolí prsty omítku z cihel.
O tom, kolik už rodina dostala na likvidaci škod, mluvit nechce. „Dary nám ale hodně pomohly,“ říká Štrůdl. Peníze podle něj poslal Ústecký kraj, něco daly obec a Člověk v tísni. Šetřili na práci, všechno opravovali svépomocí, přesto ještě minimálně na sto tisíc přijde nový nábytek. Původní totiž skončil na skládce.
„Za elektřinu jsme ušetřili díky tříměsíční slevě pro vyplavené, za měsíc více než šest tisíc korun. Vždyť vysoušeče běží pořád. Bohužel jsme ale prošvihli termín, kdy jsme mohli nakoupit stavební materiál za půlku,“ říká Štrůdl.
V přízemním bytě Myslivečkových o pár domů dál je pořád otevřeno, rodina ale ještě bydlí u příbuzných. Za příděl od kraje a z mimořádné sociální dávky si koupili okna a dveře. I tady pomáhá s rekonstrukcí promočeného bytu rodina, takže ušetří na práci. „Než usnu, přemýšlím, co koupím. Děti půjdou do školy a nám nezůstala ani jedna knížka. Zkoušela jsem usušit atlas, ale stránky se slepily,“ říká Emilie Myslivečková.
Účet za červencovou povodeň je jen na domech, zahradách a bytech lidí na Děčínsku 129 milionů korun. Stát slíbil, že pomůže, ale jen někomu.
„My jsme nedostali nic a věřte, že jsme do úspor museli sáhnout pořádně hluboko,“ říká Jitka Voříšková v Horních Habarticích. Ve vesnici totiž trvale nebydlí a pro chalupáře nikdo peníze neměl. Po velké vodě jim zbyla prasklá stěna, mokré zdi do téměř metrové výšky, poničená dlažba, stržený kus pozemku. Zničené elektrospotřebiče a všechen nábytek v přízemí domku.
Sousedka Lenka Bosáková je na tom jinak, od kraje a obce už dostala osmdesát šest tisíc korun. Díky nim se rodina i s bratrem rychle dostala z nejhoršího. Dalších dvacet tisíc přijde ze sbírky Člověk v tísni. „Myslela jsem, že dům usušíme a budeme bydlet. Ale voda je pořád ve zdech a jde nahoru. Takže jsme oškrábali omítku a počkáme až do jara, než to celé vyschne,“ říká Bosáková. O stále přítomné velké vodě svědčí i vyboulená dlažba, mokré zdi, zničené dveře i spodní skříňky kuchyňské linky.
Člověk v tísni začal rozdělovat veřejnou sbírku Povodně 2009. V ní se vybralo šedesát čtyři milionů korun, rozděleno už bylo patnáct milionů. Na Děčínsko půjde pomoc pro asi dvě stovky rodin, první šeky dostane padesát rodin v nejbližší době. „Ověřovali jsme na místě rozsah škod. Kolik kdo dostane, závisí i na tom, jestli je rodina pojištěná a jaké má příjmy,“ říká Martina Břeňová, koordinátorka pomoci. Peníze mají posloužit hlavně na obnovy poničených domů a na vybavení domácností. Na podzim pak Člověk v tísni znovu vyšle inspektory a lidé mají šanci získat další dar. V současnosti totiž většina rodin nemá jasný plán a rozpočet oprav, čeká na vyjádření statika nebo stále jedná s pojišťovnami.
Ve hře je ještě veřejná sbírka Ústeckého kraje (konto Povodně Děčínsko 2009 - 22229922/0800), sem se ale peníze nehrnou. Na účtu je pouhých 400 tisíc korun. „Výsledek je hubený, i když hejtmanka osobně oslovila zastupitele i firmy, aby přispěli,“ konstatoval Zbyněk Šebesta z krajského úřadu. Sbírka končí v srpnu, o použití peněz rozhodnou zastupitelé. „Rozdělí také deset milionů korun od ministerstva financí, milion korun od Středočeského a sto tisíc od Plzeňského kraje. To ale půjde na obnovu území,“ dodal Šebesta. Ústecký kraj vypočítal škody na majetku státu, měst, obcí a lidí na 574 milionů korun.