Pardubice se mohou naráz zbavit dvou palčivých a letitých problémů. Krajskému městu od zániku sálu v Grandu stále chybí reprezentativní prostory pro pořádání společenských akcí, a navíc mohou odstranit nejhorší vřed, který už dvacet let hyzdí tvář centra města. Z rozestavěné a nikdy nedokončené sportovní haly ČSTV u Tyršových sadů by v budoucnu mohlo být Městské kulturní a společenské centrum. Sedmička vám jako první přináší zajímavou studii.
Tři sály. Největší pro více než tisíc lidí
Rozestavěná hala rozhodně není žádným skvostem, na který by Pardubice měly být pyšné. „Je to nejošklivější místo ve městě,“ má jasno primátorka města Štěpánka Fraňková.
Jenže město nemohlo s kazem na kráse dlouho nic dělat. Halu totiž až do tohoto roku vlastnilo ČSTV. Teprve v tomto roce Pardubice ruinu za necelý milion korun získaly, a mohou tak začít plánovat, co s ní provedou. Místo očekávané demolice ale vznikla odvážná studie na radikální přestavbu. „Jsou názory, že by se měla zbourat, a dál pak využít prázdný pozemek. My jsme ovšem zkusili zadat studii na využití haly. Objekt je to poměrně velký a chtěli jsme zjistit, jestli by se s tím nedalo něco dělat. Vzešla nám z toho studie na kulturní a společenské centrum,“ říká hlavní architekta města Petra Nacu.
Studie počítá se zachováním skeletu, tedy základové desky a ocelové konstrukce. „Využíváme, co tam je a co jde. Co překáží, odstraňujeme, případně doplňujeme. Rozšířené patro nám umožní částečně využít suterén jako parkoviště,“ vysvětluje jeden z autorů studie architekt Petr Křivánek.
Středobodem centra je velký sál se stupňovitým zásuvným hledištěm pro více než tisíc diváků. Sloužit by mohl pro koncerty, divadelní a filmová představení, pro pořádání koncertů nebo plesů. Takový sál Pardubicím už dvacet let chybí. „Problém měl odstranit sál v AFI, ale to se nestalo. Sice tam je, má jistou kapacitu, ale je to jenom jeden samostatný sál. Tady jsou další navazující prostory, zázemí pro techniku, účinkující, foyer, kavárnu, restauraci a především další dva sály,“ vysvětluje Nacu.
Druhý sál s galerií a rovnou podlahou má kapacitu více než čtyři sta míst k sezení, a bude tak vhodný například pro taneční kurzy, módní přehlídky nebo výstavy. Do nejmenšího sálu by se mělo vejít více než sto diváků, a mohl by tak sloužit třeba pro školní akce.
Atraktivní okolí a živé opláštění centra
Součástí areálu je i restaurace s terasou, která může být v případě potřeby propojená s jedním ze sálů.
Venku je pak navržený stupňovitý víceúčelový amfiteátr, například pro letní kino nebo venkovní koncerty.
Pokud chcete mít opravdu reprezentativní společenské centrum, nesmíte řešit pouze jeho vzhled, ale také umístění. Takový je ostatně požadavek současné architektury. „Když vyjdete ze sálu, měli byste se ocitnout třeba někde na nábřeží. Tak je to třeba v Holandsku nebo v Hamburku,“ říká architekt Aleš Klose.
A v Pardubicích byste jenom těžko hledali atraktivnější místo a zajímavější lokalitu pro takovýto druh stavby. „Tady si to o to samo říká. Navíc tam už obrovský objekt je a vše se tam vejde i s navazujícími prostory. Pohybovali bychom se jenom ve stávajícím objemu. Přistavovala by se pouze malá část k ulici U Stadionu, a to navíc v jiné výškové hladině. Kdybychom torzo zbourali, tak bychom měli od památkářů větší omezení,“ říká hlavní architektka města.
Objekt by měl navíc vzhledem k zajímavě navrženému opláštění téměř splynout s okolím. Předsazenou konstrukci z nerezových sítí totiž pokrývají živé rostliny, konkrétně přísavník nebo-li psí víno.
„Dlouho jsme tápali, jak to udělat, aby tam dům zapadnul. Tak vznikla ozeleněná fasáda, která je předsazená před původní objekt, který je schovaný za tím. Nemělo by to nikomu a ničemu vadit,“ věří Křivánek. Dům by tak měnil svůj vzhled podle ročního období i síly slunečního svitu a pokaždé by nabídnul návštěvníkům jinou tvář.
Pokud má projekt spatřit světlo světa, musí město na jeho realizaci sehnat přibližně 400 milionů korun a vyřešit problémy s pozemky pod halou, které stále vlastní krajský soud.
