Extrémní výrazové prostředky dělají z architektury ojedinělá skulpturální díla. Cesta k věhlasu dvou výrazně protikladných osobností – Zahy Hadid a Daniela Libeskinda – byla obtížná, stejně jako vždy bylo nesnadné zkonstruovat jejich stavby. Nejsou však sami: svými futuristickými objekty jim zdárně sekundují méně kontroverzní ateliéry Delugan Meissl Associates či gmp architekten.
Královna měkkých linií
Není ve světě architektury výraznější žena s tak čitelným rukopisem jako irácká rodačka z Bagdádu, jediná nositelka Pritzkerovy ceny ženského pohlaví, dnes jedenašedesátiletá Zaha Hadid. Její charakteristický styl připomínající proudy tekuté hmoty potřeboval v počátcích kariéry podporu starších úspěšných kolegů Rema Koolhaase a Elia Zenghelise, neboť byl považován za obtížně realizovatelný. Vítězka mnoha soutěží a podle britského magazínu New Statesman „jedna z 50 nejvlivnějších osobností světa roku 2010“ získala během času pod značkou vlastního ateliéru založeného roku 1980 v centru Londýna statut uznávané designérky, umělkyně a především architektky.
Za světoznámé realizace s nepřehlédnutelným rejstříkem výrazových prostředků, z nichž mnohé připomínají prvky ze sci-fifilmů a jejich vesmírných korábů, lze jmenovat například budovu MAXXI: Muzea umění XXI. století v Římě. Jeden z organických útvarů z dílny Zahy Hadid právě vyrůstá na pobřeží Jadranu v sousedství italských Benátek. Severně od města gondol, v letovisku Jesolo, bude s koncem roku 2014 stát komplex budov s obchodním centrem, kancelářemi, hotelem, wellness zónou, restaurací a kongresovým zázemím. Město si od projektu Jesolo Magica, který se stane jeho novodobou vstupní branou, slibuje nový příliv návštěvníků nezávislý na turistické letní sezoně.
Samotné budovy vzdáleně připomínají plátky rozkvétajícího květu, jež se skládají kolem centrální zastřešené piazzy. Podlouhlé plynulé tvary s protáhlými štěrbinami vchodů a prosklených stěn zajišťují dostatek denního světla podpořený množstvím kruhových perforací na ploše jednotlivých okvětních lístků. Nesourodé elementy jedno- až dvoupatrových objektů vytvářejí podivuhodně soudržný celek, každý z nich funguje samostatně, vzájemně jsou však propojeny vnitřními rampami. Do komplexu o 38 000 m2 mohou pěší návštěvníci vstoupit přímo z lida, pro řidiče budou vybudovány parkovací plochy ubírající něco z okolní plánované parkové zeleně. Lineární rozložení turistické zóny s nočními kluby, hotely a bary kolem pláže získá v areálu Jesolo Magica nový bod vtahující zájem lidí více do vnitrozemí, což napomůže propojení sociální komunikace s dalšími částmi města.
Mistr ostrých hran
Za generačního protihráče irácké umělkyně bychom mohli považovat smělého vizionáře z polské Lodže, emigranta usazeného natrvalo v USA, profesora architektury na mnoha univerzitách, který svoji první stavbu zrealizoval ve dvaapadesáti letech – Daniela Libeskinda. Dnes jeden z nejuznávanějších architektů světa s americkým a izraelským občanstvím, představující směr v postmoderní architektuře zvaný dekonstruktivismus, čekal na svoji první realizaci do druhé půle života z pragmatického důvodu: jeho stavby byly považovány za nepostavitelné a nadmíru agresivní. Libuje si v ostrých úhlech, jasných liniích, pevně daných plochách a hranách. Stejně jako Zaha Hadid popírá klasické konstrukční tvary, užívá však namísto plynulých toků hmoty razantně lomené linie s ostrostí rozsypaných střepů. Autor řady muzeí a divadel v různých státech světa se roku 2003 stal vítězem soutěže vypsané na rekonstrukci územního plánu Ground Zero na newyorském Manhattanu.
Během letošního října byla otevřena jedna z nejnovějších staveb z produkce ateliéru Daniela Libeskinda, budova mediálního centra Run Run Shaw v rámci Městské univerzity v Hongkongu. Devítipodlažní železobetonová konstrukce s užitnou plochou 80 162 m2 zahrnuje polyfunkční divadelní sál, nahrávací studia, učebny, prostory pro výstavy i kavárnu a restauraci. Stěny s neobvyklým sklonem, asymetrická okna i netradiční pojetí klasických prostorových prvků, jakým je například schodiště, mají mysl studentů otevřít neomezeným možnostem, spontánní spolupráci a myšlenkové výměně.
Ve stejném měsíci otevřel po sedmileté rekonstrukci německý ministr obrany Muzeum vojenské historie v Drážďanech. Obrovský hrot z betonu a oceli vážící 14,5 tuny rozčesává původní neoklasicistní budovu vedví jako neúprosná rána zbraní. Přestavba za 62 milionů eur nese jasný Libeskindův podpis v podobě klínu, v němž vznikly nové výstavní prostory. Mezi šikmými stěnami jsou návštěvníci konfrontováni s válečným utrpením včetně deformací zraněného těla v expozici lidských protéz. Muž, jehož rodina přežila holocaust, se vyrovnal s dějinami násilí maximálně agresivní dostavbou klasické budovy ze 70. let 19. století.
http://www.daniel-libeskind.com (foto muzeum Bitter Bredt, univerzita Gollings Photography PTY Ltd.)
Hudba protikladů
Zimní koncertní hala v tyrolském městě Erl zůstává věrna krystalicky čistému rukopisu rakouského studia Delugan Meissl Associates. Projekt se zajímavým urbanistickým záměrem má vytvořit pár se stávajícím objektem z 50. let minulého století. Dvě budovy věnované kultuře – Letní festivalová hala a její zimní protějšek, jehož výstavba začala v loňském roce – stojí v kontrastním napětí tváří v tvář, komunikují odlišným tvaroslovím i barevností, a přesto tvoří soudržný celek. Měkká linie původní bílé haly získala v nové stavbě partnera s ostrými lokty a tmavou fasádou připomínající tektonické vrstvy skal, v jejichž zlomu se rýsuje schodiště a pozvolně proniká do nitra objektu. Geometrie nové zimní haly o užitné ploše 7000 m2 odkazuje k topografii místa, okolním horským masivům, lesům a loukám.
Stejný záměr se promítá do způsobu, jakým autoři pracují s konceptem interiéru. Prostorné zóny komunikace se střídají se zužujícími a opět se rozšiřujícími koridory cirkulace, odlišné výšky stropů transformují tektoniku budovy do smyslového prožitku. Haptické i optické rozdíly v prostředí interiéru interpretují funkční využití a napomáhají intuitivní orientaci v prostoru budovy. Koncertní sál je umístěn ve středu objektu jako ve skořápce s lehce zvýšeným přístupem zvýrazňujícím slavnostní ráz pořádaných událostí. V příštím roce by měl být koncertní pár připraven k plnému provozu.
Ovál, který kouše
Že i tradiční ovál stadionu může vypadat jako zubatá stavebnice z hracích kostek, dokázal německý ateliér gmp architekten při stavbě sportovního centra v čínském Šen-čenu. Navázal na své předloňské zkušenosti s výstavbou tří stadionů Světového poháru na africkém kontinentě a pro letošní 26. letní univerziádu vyprojektoval trojici objektů zahrnující multifunkční halu, plavecký stadion a klasický atletický ovál. Celý komplex navíc zahrnuje rezidenční a obchodní zóny, které se střídají s plochami určenými k odpočinku. V případech, kdy se v areálu neplánují mezinárodní sportovní klání, koncerty či jiné drobnější akce, bude sloužit k rekreaci místní veřejnosti. V rozsáhlém parku s umělým jezerem jsou zasazeny tři budovy o různých objemech a půdorysech, jejichž pevná krystalická struktura vytváří napětí s plynutím přírodních živlů v jejich okolí.
Kruhová aréna s vnitřními sportovišti, dráhou pro rychlobruslaře schopná při kulturních megaprojektech pojmout 18 000 diváků, obdélník plaveckého bazénu i hlavní stadion s kapacitou 60 000 diváků mají stejnou fasádu a zastřešení. Ocelová konstrukce s trojúhelníkovými fazetami nese průsvitnou skořápku zářící do noci jasným neonovým světlem. Střechy krytých budov i fasáda otevřeného stadionu mají tři vrstvy – vnější tvoří průhledné laminované bezpečnostní sklo nebo polykarbonátové desky, zatímco vnitřní stejně průsvitná membrána zajišťuje odstínění a akustické nároky vnitřního prostoru. Mezi nimi je soustředěna konstrukční kostra s technologickými a technickými instalacemi. Ateliér s dlouholetou historií započatou roku 1965 přidal ke svým více než třem stovkám realizací po celém světě další stavby, tentokrát v duchu čínských pavilonů.
http://www.gmp-architekten.de (foto Christian Gahl)
