Racketlon, dosud málo známý sport, který spojuje stolní tenis, badminton, squash a tenis, má ve Zlíně nadmíru zdatného propagátora. Michal Juřena patří mezi trojici nejlepších hráčů v republice.
Na mistrovství republiky obhájil bronz, prohrál pouze s Petrem Veselým. Právě on, aktuálně desátý hráč světa, je Juřenovou „noční můrou“. „Za poslední dva roky jsem s nikým jiným v republice neprohrál,“ poznamenává Juřena.
K racketlonu se dostal před čtyřmi lety. „Hrál jsem závodně tenis ve Zlíně, první ligu squashe hraju pořád. Jakmile ve Zlíně otevřeli badmintonovou halu, šli jsme do toho,“ popisuje začátky Juřena.
Čtyři roky, čtyři sporty
Zpočátku musel pravidelně jezdit na turnaje do Průhonic, nikde jinde se totiž racketlon závodně nehrál. Poté ale začali turnaje pořádat v Olomouci, Prostějově i Vsetíně. „Tím to pro mě bylo příjemnější, nemuseli jsme jezdit daleko,“ říká Juřena, který se po čtyřech letech už cítí spíše jako racketlonista než jako tenista či squashista. „Ve Zlíně jsem něco jako průkopník racketlonu, takže větší vztah mám asi právě k němu,“ vysvětluje sportovec.
Úspěchy v soubojích s českými soupeři zpočátku zvedly Juřenovy ambice. „V dobách, kdy mě racketlon držel hodně, jsem jezdil na turnaje do Rakouska, Německa i Maďarska. Byl jsem dokonce čtyřicátý na světě, porazil jsem i dva hráče světové dvacítky. Pokud ale člověk na tyto turnaje nejezdí pravidelně, není možné být v žebříčku nahoře. Dnes už si vybírám pouze dobře dostupné turnaje, a to také z hlediska peněz, protože si musíme platit většinu věcí sami,“ líčí Zlíňan.
Situace v racketlonu se ale hodně zlepšuje, přispívá k tomu i snaha české asociace, která dnes těm nejlepším na některých turnajích platí startovné a třeba jim i platí vybavení. „Hodně se to lepší, racketlon zažívá ve světě i u nás obrovský rozmach. Hrají ho známí sportovci, například tenista Edberg nebo mistr světa ve stolním tenisu Jan Ove Waldner,“ říká Juřena.
Trochu nešťastný je pro Juřenu fakt, že pořadí jednotlivých disciplín v racketlonu je jasně dané. „Bohužel je tenis až na konci, takže pokud má soupeř před poslední disciplínou náskok větší než jednadvacet bodů, tak se ani nehraje. A to je pro mě škoda, protože v tenisu obvykle dělám body.
Pořadí je ale určené, podle švédského modelu se hraje od nejmenší rakety po největší,“ vysvětluje Juřena.
