Říká, že dělá chatu pro Tábor. Do Vesnického hudebního klubu Václava Koubka v Chotěmicích jezdí totiž nejvíc Táborští. Literát a muzikant v neděli pokřtil své album Avé, intimní výpověď nejen o tom, že propadnout lásce je nutné i v pokročilejším věku.
Nikdo nikdy nebude mi říkat ne, já svobodný jsem pán, pohladím tě v peřinách i v polích, co na tom že pro jiný jsem klaun. To je text první skladby. Co pro vás znamená být ve vztahu svobodným pánem?
Navzájem se nabíjet, neomezovat. Dokud se dva obohacují, jsou si blízcí. Jakmile je vztah vyčerpaný, mají se rozejít, nezůstat zarputile spolu jen proto, že to žádá klišé.
Zpíváte, že láska je stav beztíže. Jak se váš pohled na lásku vyvíjel?
V patnácti asi stačilo, že holka byla hezká, ve třiceti jsem hledal vnitřní náboj, pak pokoru. Teď si myslím, že ta pravá láska nastává, zapomenem-li na sebe a splyneme s druhým. Hledáme toho, který zapadne do našeho příběhu. Pro mě to byla žena, které jsem říkal Avé. Byla mým snem i iluzí. Ona byla k albu inspirací.
Řekněte mi o ní víc.
Byla letuška, já tehdy na moři. Viděli jsme se málo, žili v esemeskách a představách. Byla to láska mezi ptákem a rybou, jak vyjadřuji v písni Proti proudu. Pták a ryba jdou stejným směrem, ale nejsou si určení, nepotkají se. Avé byla vzdušná, já vodní.
Proč tu nejsi, s tebou půjdu kamkoli? To zpíváte jí?
Ano, ale skladby, kde zmíním Avé, nejsou už jí. Avé se mi stala pozdravem lásce, něčím duchovním. Avé bohům. Ten vztah je pryč, ale jsem za něj vděčný. Díky Avé vím, že i člověka v mém věku může rozeznít láska tak, že nad sebou ztrácí kontrolu. Díky takové lásce se můžeme setkat s bohy. Pokud je láska, je i Bůh. On je dalším stadiem lásky.
Kdo je Tonda, „hrdina“ jedné z písní?
Chlap, co spal u stolu jednou v noci v jazz klubu v Táboře. Vedle něj tančily holky, pyšné čtyřicátnice. Pily, bavily se, chlapa nepotřebovaly. Ženský vnitřní svět je bohatší než mužský. Během půl hodiny jsem na účtenku napsal text.
Píseň Nebruč: Proč všechny holky svobodný nepatří do mýho dne, jsem z jinýho těsta, mouchy, vemte si mě. Máte teď takový postoj?
Poslední rok jsem ve stavu nikoho a ničeho, ve věkovém přechodu. V padesáti člověk neví, kam se vrhnout. Žít v rodině, sám, cestovat? Jsem zmatený, přemýšlím, co bude.
Zlom přišel s novou deskou?
Vydal jsem knížku, dodělal cédéčko, mám vyčerpáno, vybranou vodu ze studně. Ale jsem za desku rád. Je o lásce, což je v mém věku už skoro trapné. Snad dodá jiným odvahu. Hodně z nás se bojí znovu spálit, riskovat, skočit do vody a nevědět, jak je hluboká. Skočit do druhého, zcela přirozeně a je jedno, zda je mělký a rozbiju si nos, nebo se potopím až na jeho ryzí dno. Člověk by se měl zamilovat v každém věku. Musí! Jinak je světu marný.
