Miss se obává tajfunů a konkurence

Tereza Budková ze Sezimova Ústí se zúčastnila soutěže Česká Miss, kde získala titul první vicemiss. V sobotu odletěla na Filipíny reprezentovat Česko na soutěž Miss Earth – Miss Země.

Na ekologicky zaměřenou soutěž krásy Miss Earth si Tereza Budková odskočila z lavic táborského gymnázia. V době, kdy se její spolužáci učí, si Tereza užívá Filipín. Česko tam kráska, která diety neřeší, bude reprezentovat v národních barvách a s cylindrem.

Miss Earth je zároveň ekologická soutěž. Třídíte?

Třídím. A dokonce i na to se mě budou porotci ptát. Miss Země totiž není jen o kráse. Je důležité, jak pomáháme naší zemi, jestli se věnujeme charitám, jestli máme i v soukromém životě blízko k ekologii.

Filipíny jsou daleko. Bojíte se cesty do neznáma?

První věc, kterou jsem si přečetla o Filipínách, bylo, že tuto zemi často postihují tajfuny a zemětřesení. Hned první věta a takhle mě navnadí. Kromě katastrof se bojím hlavně konkurence. Je velká. Devadesát holek z celého světa, a vypadají fakt hezky.

Říkáte, že konkurence je veliká. S jakým umístěním byste byla spokojená?

Ráda bych se dostala do první šestnáctky. Z té se vybírá ještě top osmička a pak top čtyřka. Tyto čtyři dívky jsou zvolené každá za jeden z živlů: Miss Voda, Oheň, Vítr a hlavní – Miss Země.

Jakým živlem chcete být?

No… (smích)

Tak jakým se cítíte být?

To nevím. Mamka říká, že jsem voda. Klidná. Já s tím tak úplně nesouhlasím.

Snad se porotcům bude zdát, že váš živel je Země. Na soutěž jste musela připravit ekologický projekt. Jaké téma jste si vybrala?

Záplavy v Česku. V létě jsem se jela podívat na místa, kde potopy řádily. Bylo to hrozné. Voda lidem vzala opravdu všechno. Pomáhala jsem tam organizovat dětský den.

Je ve vašem projektu něco, co by mohlo porotce na první pohled zaujmout?

Nafotila jsem charitativní kalendář s dobrovolnými hasiči. Výtěžek půjde právě na ně. Těchto lidí si totiž opravdu vážím. Mají vlastní práci, ale když je třeba, odjedou pomoct. Při záplavách odvedli skvělou práci.

Projekt už máte hotový, na Filipíny jedete skoro na měsíc. To už se tam můžete jen válet na pláži?

To rozhodně ne. Budeme navštěvovat školy, asi i nemocnice, sázet stromy. Čekají nás pohovory s porotou.

Už jsou vytipované favoritky? Říká se, že jeden rok vyhraje blondýnka, pak zase brunetka. Jaké jsou vaše šance?

Tak to bych měla smůlu. Teď to zrovna vychází na blondýnku.

Je čtvrtek, vy odlétáte už v sobotu. Co ještě musíte stihnout?

K národnímu kroji musím sehnat doplňky a boty. Nějaké šaty si ještě jedu vybrat. Budu tam měsíc, tak abych nechodila stále v tom samém. A zítra mě čeká focení pro média, představení šatů.

Zmínila jste kroj. Jdete do soutěže v českém kroji?

To ne. Shodli jsme se, že náš kroj není vhodný. Holky z Brazílie v tomhle mají výhodu. Barvy, pera… Já budu mít šaty v národních barvách. Jsou bílé, vpředu krátké, vzadu mají vlečku. Doplníme je modrými punčocháči, červenými lodičkami a bílým cylindrem.

Co by pro vás znamenalo zvítězit? Co čeká na vítězku?

Určitě by se mi lépe sháněly prostředky na charitu. S takovým titulem to jde snáze.

Pojďme ještě trochu zpátky do minulosti. Co vás přivedlo na Českou miss?

Mamka. Přihlásila mě na casting a řekla mi o tom až den předem. „Nechceš jet zítra na casting?“ A já na to, že když je teda neděle, tak pojedeme. Nic jsem si od toho neslibovala. Možná právě proto jsem postupovala. Nebyla jsem ve stresu, neprožívala jsem to tolik jako ostatní holky. Jenže pak jsem začala postupovat a postupovat, blížila se možnost jet do Keni a už jsem v tom jela s nimi. Taky jsem soutěž začala prožívat.

Co vás nejvíc na miss zatím bavilo, a co naopak ne?

Jsem zkušenější. Už se tolik nebojím. Otrkala jsem se. Před soutěží jsem byla docela stydlivá. A co mi naopak vadí, je šťourání bulváru. Lezou do soukromí, zveřejní nepravdivou informaci. Také si mě často pletou s Hankou Svobodovou (1. vicemiss 2008). To se ale nedivím. Spletla si mě už i mamka. Zatím jde spíš o samé bulvární maličkosti. Rozhodně nic typu Agáty Hanychové.