Lidé měli omezené možnosti cestovat do ciziny, a tak za ušetřené peníze stavěli chaty a opravovali chalupy.
Na okrajích Brna tak vznikly chatařské kolonie. A ani s pádem komunismu nezanikly.
Jedním z chatařů je i dvaašedesátiletý Jan Kadlec z Brna. „Dřevěnou chatu u Brněnské přehrady začal stavět můj táta už někdy začátkem padesátých let minulého století. Zdědil jsem ji a za komunistů to byl můj víkendový dům. V pátek odpoledne sem přijedu, odjíždím z ní v pondělí ráno rovnou do práce. Zvykl jsem si. Život bez chaty si už ani nedokážu představit,“ vypráví Kadlec o stavení ukrytém mezi stromy na břehu přehrady.
U moře nikdy nebyl. Přesto si už přes třicet let nebere méně než tři týdny dovolené v tahu. Na dovolenou na zotavenou nejezdí stovky kilometru, ale stačí mu jet tramvají.
„Před rokem 1989 jsem nikam jezdit nemohl a teď se mi už ani nechce. Většinu peněz jsem proto vrazil do chaty. Byl jsem taky jeden z mála prvních chatařů, kteří měli na chatě barevnou televizi,“ chlubí se Kadlec.
